Letní žurnalistická škola do finále

Včerejší večerní debatou Renaty Kalenské s Milanem Kňažkem a Andrzejem Jagodzińskim a také celotýdenními pracovními  skupinami mediální teorie a praxe (viz reportážní fota níže) pokračoval v Havlíčkově Brodě 19. ročník Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského

fota Jaroslav Loskot


Pátek 18. srpna
15.30 Politické podcasty – přímý přenos
Lucie Stuchlíková | Václav Dolejší, novináři, Seznam Zprávy, Vlevo dole, zpravodajský podcast roku 2023


19.00 Večer s Českým rozhlasem: Jak mluvit s politiky a na co se jich ptát? – přímý přenos
Martin Řezníček, moderátor, Česká televize | Terezie Tománková, moderátorka, Prima | moderuje Jan Pokorný, Český rozhlas


Dnešní odpolední a večerní debatou se 19. ročník Letní žurnalistické školy přechýlí do svého závěru. Příští týden přineseme zde přehled všech uskutečněných debat, s odkazy na jejich videozáznamy.

Knihovně Petra Pitharta bylo ctí na tomto významném projektu – regionálním, avšak s přesahem širším, ba mezinárodním – částečně spolupracovat. – S přáním zdaru společně vyhlížíme dvacátý, jubilejní ročník Školy. 

Na žurnalistické škole o Evropě – v EU, o té “Střední”

i o jejím nejvýchodnějším zeměpisném konci…

Několika fotografiemi připomínáme záznam včerejší podvečerní debaty, ve které před převahou mladším a nejmladším auditoriem předestřeli široce rozvětvené “evropské” téma jeho osvědčení zprostředkovatelé – “novinářsky” Kateřina Šafaříková, dostatečně známá svými “eurounijně” tematizovanými texty v Respektu či Hospodářských novinách, mediálně rovněž Vladimír Votápek, na základě svého někdejšího diplomatického působení v Rusku, ve svých televizních a rozhlasových politicko analytických rozborech situace na nejvýchodnějším konci Evropy:

fota Jaroslav Loskot

Dnešní debatní podvečer, připravený ve spolupráci Letní školy s Deníkem N, moderovaný novinářkou Renatou Kalenskou, se nevzdálí od středoevropského regionu; tématu umělé inteligence, souvisejícím s novinářskou praxí, jak se i o AI uvažuje v několika pracovních skupinách letní žurnalistické školy, se věnuje odpolední program. Obojí debaty prezentujeme v přímých přenosech a následně v jejich záznamech.


Čtvrtek 17. srpna
15.30 AI v novinařině – ohrožuje, nebo pomáhá? – přímý přenos
Filip Rožánek, novinář, mediální analytik

19.00 Večer s Deníkem N: Česko – Slovensko – Polsko – shody a rozdíly – přímý přenos
Milan Kňažko, herec a politik, Slovensko | Andrzej Jagodziński, bohemista a novinář, Polsko | moderuje Renata Kalenská, novinářka, Deník N

Letní žurnalistická škola, den třetí

Středa 16. srpna
19.00 Předsednictví ČR – současnost a budoucnost Evropské unie – přímý přenos
Eva Horelová, Zastoupení Evropské komise v ČR | Kateřina Šafaříková, novinářka, Hospodářské noviny, Respekt, Aktuálně.cz | Ondřej Plevák, redaktor, Euractiv.cz | Vladimír Votápek, poradce, bývalý generální konzul v Petrohradu, analytik rizik | moderuje Martin Jonáš, novinář, Česká televize

Pod inovovaným logem pokračuje Letní žurnalistická škola Karla Havlíčka Borovského – před plným auditoriem mladých zájemců o žurnalistickou práci a o její současné protagonisty (včera jimi na pódiu byli moderátoři v žánru interview Barbora Kroužková a Čestmír Strakatý), stejně jako v denních pracovních skupinách (na třetí fotografii shora vysvětluje Libor Blažek, lektor TV skupiny, práci s kamerou). Školu rovněž navštívili starší kolegové mladých studentů, redaktoři České televize, s názornou ukázkou žánru reportáže, kterou tu s letními studenty natočili (nejspodnější foto).

Letní žurnalistická škola přímý přenos – Úterý 15. srpna

Úterý 15. srpna
15.30 Interview – jak a proč se ptát? – přímý přenos
(Barbora Kroužková, moderátorka, Česká televize | Čestmír Strakatý, moderátor, influencer, ProstorX)
19.00 Dokáže střední Evropa znovu věřit faktům? – přímý přenos
(Pavel Havlíček, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky | Matej Kandrík, výkonný ředitel, ADAPT Institute | moderuje Nikoleta Nemečkayová, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky)


Prostřednictvím přímých přenosů a jejich záznamů se lze letní školy účastnit i v dalších dnech jejího trvání, do 17. srpna – zde  https://www.letnizurnalistickaskola.cz/program/


Pondělního zahájení 19. ročníku Letní žurnalistické školy (o jejích předchozích ročnících viz zpětné ohlédnutí zakladatele školy Milana Pilaře Havlíčkova škola v Havlíčkově městě – zde ), jejích odpoledních a podvečerních přednášek, se účastnila reprezentace Knihovny PP,  jednoho z letošních partnerů každoročního letního podniku v Havlíčkově Brodě, ve složení Pithart – Vít – Soural:

fota Jaroslav Loskot, Václav Macháček-Rieger

odshora: Petr Pithart v mezigeneračním setkání s influencerem Kovym; v publiku spolu se studenty zasedli též zleva Jana Pilařová, Milan Pilař, PP, Václav Macháček-Rieger; na pódiu vzhledem k třaskavému tématu očekávaná silná trojka: Sergej Medveděv, po jeho pravici Jaroslav Šimov, po levici Libor Dvořák; se S. Medveděvem, autorem mimořádné knihy Návrat ruského Leviathana domlouváme vydání jejího pokračování Válka vyrobená v Rusku v českém překladu 

Letní žurnalistická škola zahajuje

Jak jsme předem ohlásili,14. srpna 2023 zahajuje v Havlíčkově Brodě 19. ročník letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, mezinárodní kurz pro studenty se zájmem o média, kulturu a historii střední Evropy… Knihovna Petra Pitharta navazuje spojení


Pondělí 14. srpna
15.30 Influenceři vs. zpravodajství – přímý přenos
(Kovy)

19.00 Budoucnost Ruska – přímý přenos
(Jaroslav Šimov, novinář, Radio Svobodná Evropa | Sergej Medveděv, spisovatel, Univerzita Karlova, | moderuje Libor Dvořák, novinář, Český rozhlas Plus)
Prostřednictvím přímého přenosu se lze letní školy účastnit i v dalších dnech jejího trvání, do 17. srpna – zde  https://www.letnizurnalistickaskola.cz/program/

…a „spojenecky“ Letní žurnalistickou školu zdravíme, též Pozdravem z Malče – zde.

Kolem případu Roberta Fremra

Víc než výše uvedený, víceméně evidenční, líbí se nám titulek, jaký díky své dobré kulturní paměti zvolil Jiří Peňás v týdeníku Echo, č. 31 ze 3. srpna t. r.: zněním Doba a život soudce Fremra obměňující titul kdysi i u nás promítaného Hustonova filmu Život a doba soudce Roy Beana. Titulek v Echo otevírá Fremrův případ jakoby „dialekticky“: onou rámcově před-stavenou „dobou“, ve které odbývaly se „život“, tj. soudcovská praxe JUDr. R. Fremra – a nejen jeho, také třeba (prezidenta Pavla), jak v závorce doplňuje podtitul Peňásova článku.

Na Fremrův minulý život v justici předem poukázaly otevřené dopisy Johna Boka, resp. spolku Šalamoun; opakovaně Petra Pazdery Paynea; „Fremr nám neříkal pravdu,“ dopsali senátoři Hana Marvanová a Marek Hilšer prezidentovi po senátním slyšení a schválení Fremrova jmenování ústavním soudcem; podobně usoudil i předseda Senátu Miloš Vystrčil a nově se přidávají i další senátoři, včetně těch, kteří původně hlasovali „pro”.

Doba, ve které soudce Fremr působil, včetně soudních verdiktů, které v té době vynesl, a ovšem celková justiční praxe socialistického soudnictví, se kterou byl R. F. (a nebyl sám) konformní, evokuje znovu paradigma „závislosti na minulosti“ (dle teorie past dependency, připomínané často instruktivně Petrem Pithartem): činí nás samotné do té míry fatálně závislé, jak stále nepředpokládaně padáme do mamutích jam, překrytých zrádně navršeným proutím a přirozeně se tvářícím listovím, jež tu naše minulost škodolibě nachystala.

Nicméně, kde se stala chyba, že byl právě Robert Fremr –  jak postupně vysvítá, ochotný servus normalizační justice – nominován z Hradu do funkce ústavního soudce?

Petr Pithart v aktuální poznámce, kterou jsme od něho získali, shledává zásadně problematickou proceduru, s jakou se tak stalo:

Dnes už je zdá se zřejmé, že prezident JUDr. Roberta Fremra jmenovat ústavním soudcem nebude. Kde se ale před tím stala chyba?

Už když byla zveřejněna procedura, ve které by byly generovány návrhy na jmenování soudců Ústavního soudu, ozval jsem se na Echo 24 (14. dubna 2023) s tím, že nejdůležitější roli tu má přece hrát Senát, s obavami, že navrhovaná procedura ze Senátu jakoby snímala odpovědnost – že vše bude už předem posouzeno, takže Senátu už nezbyde než návrhy schvalovat.

Když jsem byl ještě senátorem (do roku 2012), vedl jsem kolegy k co nejdůkladnějšímu “grilování” navrhovaných. Také jsme tuším třináct návrhů prezidentům Klausovi a Zemanovi neschválili. 

Procesu “grilování” musí být právě v Senátu věnována maximální pozornost, nelitovat v něm času a energie k doslova vyšťourávání všech minulých aktivit navrhovaných osobností, v jejich soudcovském rozhodování i třeba v jejich publikační činnosti. Jinak by musely závažné okolnosti soudcovské kariéry JUDr. Fremra vyjít najevo dřív. Senát se zřejmě zcela spolehnul na prezidentovy poradce. Ti ale zdá se nemohou nikdy vyvinout takovou investigativní energii jako 81 senátorek a senátorů, navíc s jejich asistenty a poradci. 

Jak už tak bývá, je-li špatně navržena procedura, bývá i výsledek činnosti na ní založené, také špatný.

Petr Pithart 

Pithartův poukaz, vznesený s předstihem – viz výše – na Echo 24 (textem Bílý táhne a… (trivialita výběru ústavních soudců) – k přečtení zde), dostává zpětně charakter varování.

/jv/

Na Malči

Paměť místa, kterou v sobě uchovává malečský zámek nedaleko Chotěboře (výše uvedený poutač přebíráme ze: zamekmalec.cz), v krajině, kde se Vysočina dotýká věnce Železných hor, je zároveň pamětí osobností Františka Ladislava Riegera a jeho tchána Františka Palackého. Mluvíme o zakladatelské paměti českého historického myšlení a z něho geneticky rostlé paměti české politiky 19. století, v jejím konzervativně-liberálním rozpětí. A využíváme pozvání dnešního majitele zámku, pana Václava Macháčka-Riegera, několikanásobného „pra“potomka obou významných osobností předminulého věku, k debatám „na téma“, mj. i přípravě malečským zámkem symbolicky zaštítěné podzimní „škole“.

Té – brzy konkrétněji představené – slušelo by označení scholé, značící „poklid“, „volný čas“, jehož se ve starých Athénách využívalo k vzdělávání ve filosofických školách a v nich k soustředěnému „rozjímaní nad světem“. Z Malče inspirovaná škola se odvozuje nejen od riegerovské a Palackého myšlenkové tradice, od tradice Havlíčkova politického žurnalismu, ale i z kritické intence díla malečského rodáka, historika Josefa Kalvody (viz o tom náš kronikářský záznam z letošního května a v širší extenzi text Havlíčkova škola v Havlíčkově městě – zde).

Komorního sympozia k těmto výzvám se v prvních srpnových dnech na zámku v Malči účastnili zástupci Knihovny Petra Pitharta (Petr Pithart, Jan Vít, Daniel Soural).

Branou a vstupem, dekorovanými riegerovským velkým R, brána – na venkovskou obec netypicky – rozvinutou ukrajinskou vlajkou, vstup, obrostlý vistarií a vinnou révou, bohatou květinovou výzdobou, navštívili jsme v zámku pozoruhodně uspořádanou, bohatě dokumentovanou expozici věnovanou oběma osobnostem; auditivně on demand komentovanou Marií, sedmnáctiletou dcerou Macháčkových, přibližující, ba objevující starobou zarostlá, „odtažitá“ témata 19. století také generaci usazené na sociálních sítích, která proti veškerému konzervatismu velebných kmetů staví svá progresivistická mínění.

 V zámeckém parku, na jehož cestičkách jako by se ještě procházeli Palacký a Rieger, vedli jsme debatu pod kmeny, které ty oba zřejmě pamatují.

Portrét Františka Palackého na procházce, jak by se na kresbě uhlem Maxe Švabinského uskutečnila v malečském parku někdy v r. 1870

F. L. Rieger na cestičce vedoucí v parku k lípě u rybníka, foto domněle z r. 1900
U kulatého stolu, pod červeným věkovitým bukem americkým, pamatujícím Riegrova přemýšlivá posezení v parku: v popředí v proutěných křeslech zleva Daniel Soural, Petr Pithart; v zadním půlkruhu zleva Václav Macháček-Rieger; jeho choť Hana Macháčková; Milan Pilař, výkonný a programový ředitel letní žurnalistické školy, jakož i připravované podzimní školy; Jan Vít
Na další fotografii zprava dodatečně příchozí historik a nadmíru cenný diskutér Jan Cholínský, editor a vydavatel Kalvodových spisů

Debaty v podvečer pokračovaly v soukromé zámecké jídelně, čtena při nich pozdravná adresa Petra Pitharta Století F. L. Riegra – zde.
Uzavřeny (prozatímně) byly na druhý den pod stařičkou lípou, pod kterou se vší pravděpodobností sedával na lavičce František Ladislav Rieger:

Fotografie výše: Václav Macháček-Rieger
sedící účastníci zleva: Petr Pithart, Milan Pilař, Hana Macháčková, Jan Vít; stojící zleva Jan Cholínský, Daniel Soural, Václav Macháček-Rieger

/jv/  

Svědectví Romů a Sintů

S plnou sympatií informujeme o odstartovaném týmovém projektu (spřáteleném mj. i tím, že Dana Léwová, IT konzultantka tohoto projektu, je rovněž specialistkou a správkyní portálu Knihovny Petra Pitharta).

P. T. sympatizantům doporučujeme přihlásit se k odběru newsletteru, který projekt doprovází; na portálu Knihovny PP bude rovněž k přečtení. Svědectví Romů a Sintů – zde.

Toman a Toman

Zpravodajské servery i denní tisk informovaly po 21. červenci o dopravní nehodě “s následkem smrti” Miroslava Tomana, kdysi postupně ministra zemědělství a výživy tří normalizačních federálních Štrougalových vlád; rovněž místopředsedy české vlády i vlády ČSSR, v mezičasech téže Čs. socialistické republiky též poslance ČNR i Sněmovny národů Federálního shromáždění, “dělného komunisty”, zvoleného XII. sjezdem KSČ kandidátem ÚV KSČ…etc, etc – za tyto a jiné zásluhy oceněného Milošem Zemanem u příležitosti státního svátku 28. října v r. 2015 vyznamenáním Za zásluhy… “Vykulil jsem oči,” pravil tehdy Václav Klaus, uslyšev, že je takto vyznamenáván komunistický normalizační politik; jako “malou říjnovou socialistickou demontáž listopadu 89” to klasifikoval Petr Fiala; také předsednictvo Asociace soukromých zemědělců označilo Zemanův metál připnutý Miroslavu Tomanovi jako “plivnutí na celý demokratický vývoj po roce 89″… K osobě Miroslava Tomana přinášíme též aktuální poznámku v souvislostech: Petr Pithart, Toman a Toman – zde.

Miroslav Toman s Milošem & Milošem:

horní foto: první zprava ministr zemědělství a výživy Miroslav Toman, provázející člena předsednictva a tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše při návštěvě JZD Pochodeň Lhota pod Libčany. Rok 1981.

dolní foto: Miroslav Toman, právě vyznamenaný Za zásluhy prezidentem republiky Milošem Zemanem. Rok 2015.