Sportovně založená Marie propadla pilotování bezmotorových letounů, také jako manžela si našla Vladimíra mezi piloty kluzáků. Po maturitě studentkou fakulty strojní ČVUT, po narození syna Jiříka a mateřské studuje strojárnu dálkově, čeká už ji jenom obhajoba diplomové práce: toho rána šestadvacátého srpna spěchá zrovna na konzultaci s vedoucím své práce… přes Klárov, na tramvaj do Dejvic, když… Na rohu tam stál sovětský tank. Z jeho pancíře se ozve dávka ze samopalu, po které klesá Marie na dlažbu u obrubníku, v kaluži krve z postřelení v krajině břišní a zasaženou stehenní tepnou. Vojáci na pancíři -líčí Vladimír Charousek podle svědectví očitých svědků – se tváří, jako by k ničemu nedošlo, dokonce snad rozbalují svačinu: prý nesla Marie strojírenské výkresy v dlouhé lepenkové tubě, mohla vypadat nebezpečně jako namířená rourovitá hlaveň, jakoby bazooky… nebo snad vytáhla příliš rázným gestem skládací deštník z kabelky?… Vojáci byli každopádně ve střehu. Přibíhající Miloslav Rogner, povoláním vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti, se pokouší zastavit krvácení, s pomocí náhodného chodce přivolávají sanitku. V nemocnici pod Petřínem, milosrdných sester boromejek se pokouší lékař o nemožné: postřelení je fatální, před druhou odpolední je konec…
Na tom místě vzniká na dlažbě improvizovaný pomníček, lidé sem přinášejí květiny, obrysy Mariina už zvěčnělého těla překryty státní vlajkou… Major Rogner podává o incidentu hlášení (podobná, jaká v těch dnech vznáší Veřejná bezpečnost o podobných případech z dalších míst Prahy i jinde v republice). Hlášení o zastřelení Marie Charouskové stane se posléze předmětem nátlaku Stb, aby je Rogner stáhnul nebo přeformuloval do té podoby, že Marie Charousková provokovala, že z její strany “došlo k napadení” a vojáci že stříleli v nutné sebeobraně. Když Rogner odmítne svou zprávu stáhnout, je postaven mimo službu. Vladimírovi, který zůstane jako vdovec s malým dítětem, budou vyhrožovat ztrátou zaměstnání, pokud by o smrti své ženy s kýmkoliv mluvil. V Moskvě narychlo vydaná propagandistická brožura označí případ usmrcení Marie Charouskové, nakolik prý vzbudil falešnou pozornost, za “lživý výmysl kontrarevoluce”. Z iniciativy studentů ČVUT je na vedlejším trávníku toho místa usazena pamětní deska, Marie na ní opatřena in memoriam titulem Ing., který už nestačila dokončenou diplomovou prací obhájit. Pomníček je v roce 1970 “neznámý vandalem” poničen a poté potichu odstraněn. Po roce 1990 znovu instalován, opět sbírkou studentů ČVUT… Chodíme kolem…