Milan Kundera: autor jeho dílo
Milan Kundera zastával spornou tezi, že autor a jeho osobní život jsou dvě věci a že čtenář se nemá o autora zajímat, že má číst jeho knihy, a ne se hrabat v jeho minulosti.
Jednou, asi tak v roce 1974, jsme se s Milanem Kunderou (znali jsme se z někdejšího společného setkávání v Literárních novinách, v té době už dávno zrušených) potkali na Karlově mostě. Přistoupil ke mně a hned se ptal, jestli jsem také četl samizdat nazvaný Obrana politiky. Tehdy jsem tento text v deseti strojopisných exemplářích, podepsaný pseudonymně, vypustil do nekontrolovaného samizdatového oběhu…
Dobrý den, pane Petře, to jsem rád, že potkávám právě vás. Četl jste tu studii o politice? myslím ten samizdat Obrana politiky… Co tomu říkáte? To je pozoruhodné čtení, nemyslíte?… Pochopil jsem hned, že to Kundera zkouší, že dobře ví, že autorem jsem já. No ale autor se přece nemá směšovat s jeho dílem! Přistoupil jsem na započatou hru: Taky jsem ji četl, a co vás na ní upoutalo? Kundera: Třeba ta kapitola o levicových intelektuálech…to je mně blízké, taky o tom přemýšlím a jednou o tom asi napíši… něco takového jsem zatím od nikoho nečetl… V podstatě mně tím Kundera lichotil, ale i provokoval. Reagoval jsem, něco na způsob: on, ten autor, to asi myslel tak, že… To já – Kundera na to – si nemyslím, a kde, prosím vás, odkud to asi vzal? Já: No on asi hodně oblibuje politiku na britský způsob… Kundera: Ano, to je zřejmé, asi ji dobře zná, vypadá to, že zblízka, asi v Británii pobýval, a myslíte, že je to použitelné i u nás? – Já, dál pokračující v té hře: Zatím určitě ne, politikou, ovšem politikou „po našem“ u nás všichni pohrdají, asi právě proto to ten autor psal, brání politiku před všemi ideologiemi… ale možná, že jednou to tady taky zkusíme… Kundera: Kdepak, u nás to nikdy nebude fungovat… Já: Nevím, nemyslím si, právě s tím obranným záměrem to asi psal, věří, že přijde čas a…
Zkrátka, dobře jsme se tak asi deset minut bavili. Kundera si mne, mé přece jen ne zcela skrývané rozpaky, vychutnával. Hra, jak vystřiženo, kunderovská. Z role čtenáře čísi knihy jsem ale nevypadl.
Myslím, že na tu radikální tezi o nespojitelnosti autora a jeho díla Kundera doplatil. Před několika lety spisovatel Jan Novák podrobil Kunderův životní příběh nelítostné kritice, vyhrabal z jeho života, co se dalo. Kniha spustila celonárodní spíš než debatu – vřavu. Určitě jsem to Kunderovi nepřál, ale zase: on si o to vlastně sám řekl! Tak či onak, Kunderův román Žert z roku 1967 je jeden z nejlepších českých románů všech dob.
Klobouk dolů a pokoj panu Milanovi tam někde určitě nahoře, kam se šťouraví slídilové nedostanou.