Titáni
Není však ještě
čas. Ještě jsou
nepřipoutáni. Božské se netýká nezúčastněných.
Pak ať počítají
s Delfami. Mezitím nech mne ve svátečních hodinách
a abych si mohl odpočinout, na mrtvé
pomyslet. Mnoho zemřelo
vojevůdců ve starých dobách
a krásných žen a básníků
a v nových
mnoho mužů.
Já však jsem sám.
– – – – – – – –
– – – – a plujíce na oceán
ptají se voňavých ostrovů,
kam se poděli?
Neb mnohé se o nich
ve věrných spisech zachovalo
a mnohé v ságách z těch dob.
Mnohé zjevuje bůh.
Neb dlouho již působí
mraky na to, co je dole,
a kořeny zapouští svatá divočina, jež mnohé chystá.
Ožehavé je bohatství. Neb nedostává se mu
zpěvu, jenž uvolňuje ducha.
Užíral by se
a byl by sám proti sobě,
neb nikdy nestrpí
zajetí nebeský oheň.
Potěší však
hostina, nebo když ve svátek
se oko zaleskne a perlami
krk dívky.
I válečná hra
– – – – – –
– – – – a alejemi
zahrad řinčí
vzpomínka na bitvu a konejší.
Na štíhlé hrudi
spočívá hukot jezů
dětem hrdinských otců.
Kol mne však bzučí
včela a kde rolník
brázdy orá, pějí proti světlu
ptáci. Mnozí pomáhají
nebi. Ty vidí
básník. Dobré je druhých se
držet. Neb nikdo život nenese sám.
Když ale zažehnut
je rušný den
a na řetězu, který
k zemi svedl blesk
v té hodině, jež nese s sebou východ,
nebeská zatřpytí se rosa,
pak musí i smrtelníci
pocítit vznešenost.
Proto stavějí domy
a pracuje dílna
a po řekách pluje loď.
A k výměně si lidé podávají
navzájem ruce, důmyslné je to
na zemi a nejsou zbytečně
jich oči sklopeny.
Cítíte však
že jest i jiný způsob.
Neb kde vládne míra,
i hrubého je třeba
k poznání čistého.
Když ale – – – –
– – – –
A do hloubi sahá,
aby vše oživlo,
Všehotřas, a domnívají se,
že nebešťan přichází
dolů k mrtvým a mocně se rozjasňuje
v bezmezné propasti,
jež všemu vpaluje svůj cejch.
Nechtěl bych ale říci,
že nebeští slábnou,
když už to kvasí.
Když ale – – – –
– – – – – – a jde to
– – – –
na temena otci, aby
– – – –
– – – – a pták na nebi mu
znamení dává. Zázračně
v hněvu přichází sem.
Petru Pithartovi,
neboť patří k oněm „smrtelníkům“, kteří „pocítili vznešenost“,
„pomáhají nebi“ a něco vědí o „poznání čistého“,
přeložil Ivan Chvatík