S Jefimem Fištejnem…
S Jefimem Fištejnem jsem se osobně sblížil v lednu 1992 v Kyjevě, kde se jako poradce stal součástí průkopnické delegace vlády České republiky do Ukrajiny. Byli jsme, vedle československé vlády federální, v té době ještě vládou národní, tedy přicestovavší „správně“ do Kyjeva krátce po vyhlášení samostatnosti Ukrajiny v předchozím roce. (Co z toho do dneška pošlo, v Kremlu myslím tenkrát ještě netušili.)… V té době už kyjevský rodák Jefim Fištejn, z druhé generace urbanizovaných obyvatel původně venkovských ukrajinských štetlů, dlouholetý přítel Jana Víta – už od r. 1969, kdy přesídlil do Československa, i po dobu svého vynuceného exilu po podpisu Charty 77, působení ve Svobodné Evropě, i po svém návratu do Prahy –, přispíval do naší první, polistopadové Přítomnosti. Tiskli jsme tu se zadostiučiněním Jefimovy úvahové texty, námětově čerpající z otřásaného sovětského Impéria, aktuálně pak i v čase jeho rozpadání.
Od onoho ledna 1992 vedli jsme pak řeč už “ukrajinsky”: tehdy na přijetí u prvního ukrajinského prezidenta Kravčuka, na setkáních s kyjevskými bohemisty a ukrajinisty na téma bohatých česko-ukrajinských akademických a kulturních vztahů, na nezbytné tematické procházce Kyjevem, od Kyjevskopečerské lávry po stalinisticky výstavný bulvár Chresčatyk (Majdan na jeho trase ještě nebyl v té době „místem paměti“)… až do nočního zastavení – už jen s Janem Vítem a Vladimírem Železným, tehdejším mluvčím české vlády – na výšině nad Dněprem, nad místy, kde podle legendy a Havlíčkova Křestu sv. Vladimíra utopili v řece hromovládného boha Peruna a kde v roce 988 nechal kníže Vladimír v Dněpru pokřtít všechny obyvatele Kyjeva, čímž byla christianizována Kyjevská Rus. V mnohastupňovém mrazu vyšvihl pro nás Jefim “doplňkový rychlovýklad” o tom, čím dějinně i mentálně se liší Ukrajina od Ruska – žitými zkušenostmi holodomoru z počátku 30. let, této „Stalinovy války proti Ukrajině“, jak budeme teprve později číst v syntetické práci Ann Applebaumové; paměti osévané černozemě, proměňované ve 30. a 40. letech v „krvavé země“, jak je pojmenuje, na prvním místě Ukrajinu, historik Timothy Snyder; pamětí rokle Babij Jar, masakru desítek tisíc Židů v září 1941 (a byli mezi nimi i příbuzní Fisteinových)… V odlišných zkušenostech z celého ukrajinského dvacátého století…
Vedeme s Jefimem tu řeč od té doby pravidelně…
… pravidelně mluví Jefim Fištejn o Putinově válce v Ukrajině na rozhlasové Šestce, stejně jako v pravidelně rozesílaných týdenních komentářích, z nichž tu připomeňme – se svolením autora – jeden z prvních, Živí a mrtví, ze 7. března 2022 a následně pak další, z dubna, z května… zrcadlí se odtud celý časový oblouk ukrajinského konfliktu.
Z archivu Jefima Fištejna:
Jefim Fištejn – ŽIVÍ A MRTVÍ
Počátkem třetího měsíce ruské invaze do Ukrajiny nám – spolu se mnou Janu Vítovi a Danu Souralovi – pověděl Jefim o hlubších vrstvách Ukrajiny ještě víc; a s úvodem Ivana Chvatíka to opakoval v širším, akademickém kruhu, na semináři Archivu Jana Patočky a Centra pro teoretická studia UK a Akademie věd: