Jméno Milana Šimečky – univerzitního pedagoga i bagristy, předního slovenského disidenta z období normalizace v Československu, označovaného jako politický mozek disentu, politického esejisty (četli jsme v samizdatu jeho Obnovení pořádku, analýzu první “pětiletky” tzv. normalizace v Československu, srv. e-kniha ČSDS; také jeho esej 1984: Náš súdruh Winston Smith) – nese jméno neziskové organizace Nadace Milana Šimečky, založené v r. 1991 několika slovenskými, jak se dnes říká, veřejnými intelektuály Martinem Bútorou, Miroslavem Kusým, Františkem Mikloškou, Peterem Zajacem ad. Aktivity Nadace – od počátku na podporu demokratických procesů na Slovensku, budování občanské společnosti a rozvoje vzdělanosti zejména mladé generace – se 17. září tohoto roku staly záminkou pro odvolání Šimečkova vnuka, lídra opoziční strany Progresívne Slovensko, z postu místopředsedy Národní rady SR. V kampani, která předcházela, vedená současnými vládními stranami SR, byla Nadace MŠ obviňována, vehementně ústy Roberta Fica, z napojení “klanu Šimečků” na veřejné rozpočty ve prospěch rodinného finančního profitu…O parlamentní kauze, další ze série Ficových obsazování státu a jeho institucí, jsme v předvečer Šimečkova odvolání informovali v naší Kronice projevem poslance F. Mikloška; k obviňované Nadaci MŠ a k jejím aktivitám se vracíme sdílením článku Martina Bútory v bratislavském Denníku N: Čo robí Nadácia Milana Šimečku – zde.
“Tváre a dátumy”, publicistické texty, tentokrát i jindy, a těšíme se, že i napříště sdílené v Knihovně PP s pravidelnými komentáři MB v bratislavském Denníku N, budiž příležitostí k naší (víc než jen kolegiální) srdečně přátelské gratulaci k osmdesátinám Milana Bútory – s přáním trvalé svěžesti a světla, které MB s exaktní jasnozřivostí sociologa (jakož i s přispěním paní Zorky) dodává i do stinných koutů slovenské společnosti. Připojujeme gratulační dopis Petra Pitharta – zde.