George Soros – zakladatel Středoevropské univerzity
Časopis Respekt v č. 25/2023 ve svém týdenním komentáři Tvář týdne poznamenal – v reakci na předběžné oznámení v The Wall Street Journal –, že George Soros, jeden z nejbohatších mužů světa, předává ve svých 92 letech správu svého majetku i svých rozsáhlých nadačních aktivit podporujících rozvoj otevřené občanské společnosti do rukou svého syna Alexandra. Autor Jiří Sobota ve svém krátkém, ale výstižném článku vtipně Sorose charakterizuje, když líčí, jakým způsobem se na finančních trzích dopracoval od nuly ke svému bohatství, a také, jak již od sedmdesátých let vynakládal značnou část svých peněz na filantropii.
K tomu prvnímu dodávám, že Sorosův úspěšný útok na britskou libru v roce 1992 a posléze na thajskou měnu nebyl primárně veden mrzkou snahou ožebračit chudáky Brity a už tak dost zbídačelé Asiaty, nýbrž přivést k rozumu příslušné vlády, které nezvládaly svou finanční politiku a uvrhly by svůj lid do možná ještě větších problémů, než jaké jim připravil George Soros. Jisté je, že obě vlády mnohokrát předem na jejich chyby upozorňoval. Sám se k tomu vyjádřil: „Jsem nejlépe placený kritik špatné finanční politiky některých vlád.“
K tomu druhému považuji za svou povinnost doplnit, co Jiří Sobota nezdůrazňuje a co dnes už jen několik málo pamětníků ví, že totiž Středoevropskou univerzitu založil George Soros v letech 1990–1991 v Praze. Získat pro Prahu tuto velkoryse pojatou postgraduální pedagogickou instituci, otevřenou studentům z celého světa, se podařilo v konkurenci
nabídek, které Soros učinil zároveň představitelům Slovenska, Polska a Maďarska.
Že bude Středoevropská univerzita v Praze, rozhodl nakonec Soros na společné snídani ve Vídni 25. dubna 1990, poté co jsme mu předešlého večera předvedli s Petrem Pajasem projekt, na němž jsme jako soukromí aktivisté měsíc intenzívně pracovali – Pajas pověřený Františkem Janouchem, předsedou Nadace Charty 77, já přemluvený na Karlově mostě Jiřinou Šiklovou. Vzpomínám si, že za Slovensko byli tehdy ve Vídni matematik Pavol Brunovský, známý svou teorií a aplikací optimálního řízení, resp. kanonickou formou pro lineárně řízené systémy, a László Szigeti, aktivista z řad maďarské menšiny na Slovensku. Za Polsko byl přítomen historik Bronislav Geremek (později ministr zahraničí, jenž přivede Polsko do NATO), který se po Sorosově ohlášení rozzlobil a začal vykřikovat, že myšlenka univerzity není zralá a že se má dát celý její projekt na rok do ledničky. Pro ten okamžik bylo ale rozhodnuto. 8. května následovala schůzka George Sorose u Václava Havla, společně s Petrem Pithartem, tehdy předsedou české vlády, na jejímž jednání o dva dny později bylo o založení Středoevropské univerzity v Praze oficiálně rozhodnuto; Pajas a já jsme tehdy byli oficiálně jmenováni jako reprezentanti Nadace pro založení SEU.
Sorosovou podmínkou, jejíž splnění mělo dotvrdit, že hostitelský stát má o instituci nové univerzity zájem, byla idea „matching funds“: polovinu prostředků věnuje George Soros, polovinu dá stát. Vzhledem k tomu, že stát na tom byl s penězi nevalně, dohodl Petr Vopěnka, tehdejší ministr školství v české vládě, že stát svůj podíl zapraví poskytnutím vhodné budovy. Zdálo se totiž, že po tzv. sametové revoluci se nějaká vhodná budova po zrušených komunistických institucích najde. Bohužel se tak nestalo a ministerstvo muselo pro univerzitu pronajmout tehdy právě dokončovanou budovu odborových svazů na Olšanském náměstí (jádro dnešního hotelu Olšanka na Žižkově).
Nepřetržitě přitom rostlo tuzemské protivenství vůči Sorosovi. Veřejně z větší části skrývaný, ale neustálý nepřátelský postoj proti jeho aktivitám předváděl od začátku federální ministr financí a posléze předseda české vlády Václav Klaus. Už v roce 1991, po tom, co Pithartova česká vláda schválila založení Středoevropské univerzity, mi odmítl schůzku se Sorosem slovy, že jeho politicko-ekonomické názory se od názorů Sorosových natolik liší, že na osobní setkání s ním si prostě nemíní udělat čas.
Brzy se ukázalo, že prostředky, které na provoz univerzity vynakládal George Soros, jsou daleko vyšší, než co stojí pronájem odborářské budovy, po čemž Petr Piťha, ministr školství v Klausově nové vládě, začátkem roku 1993 Sorosovi dosti nevybíravým způsobem oznámil, že státní příspěvek na univerzitu bude radikálně snížen. Hlavní sídlo univerzity a některé akademické programy byly přesunuty do Budapešti. Čtyři zůstaly v Praze, sociologie byla přesunuta do Varšavy.
Situaci se pokusil zachránit Václav Havel. 17. června se sešel se Sorosem a dohodli, že v zanedbaných Lumbeho zahradách za Pražským hradem postaví Soros pro univerzitu na vlastní náklady úplně novou budovu. Byl zpracován úvodní architektonický projekt, ale dál se nepokročilo. Protivenství vlády bylo příliš velké. Udržet svůj akademický program v Praze se na schůzce s Georgem Sorosem pokouší v říjnu 1995 věhlasný Ernest Gellner, ale už marně. Kostky jsou vrženy. V prosinci 1996 univerzita v Praze definitivně skončí. Prvním budapešťským rektorem se stane Josef Jařab, amerikanista, literární teoretik a překladatel, profesor Palackého univerzity v Olomouci. (Byl jsem v roce 1997 při tom, když jej George Soros osobně ve věži pražského Centra pro teoretická studia hodností rektora SEU pověřil.)
George Soros věděl, že v Maďarsku, odkud pocházel, to nebude mít lehké, ale výslovně dal přednost boji s otevřeným antisemitismem a odporem k liberální otevřené společnosti, než aby zažíval odpor politických špiček v Čechách, kamuflovaný úspornými opatřeními. Je ironií, že největším Sorosovým nepřítelem v Maďarsku se stal původně liberální demokrat Viktor Orbán, který díky Sorosovu stipendiu absolvoval v roce 1989 postgraduální studium v Oxfordu a byl jedním z hlavních činitelů při přechodu Maďarska od komunismu k demokracii. Zřejmě propadl touze po moci. Po neúspěchu ve volbách v roce 1994 se z něho stal demagogický nacionalista, prosadil nakonec zákon namířený proti Středoevropské univerzitě, čímž ji donutil, aby se v letech 2018–2020 odstěhovala do Vídně.
Další ironií bylo, když Andrej Babiš nabídl Sorosovi, ať se s univerzitou vrátí do Prahy: takovou nabídku nemohl ovšem brát George Soros vážně. O tento prestižní podnik jsme v devadesátých letech definitivně přišli. Podle průzkumu z roku 2020 patří Central European University mezi 100 nejlepších humanitních univerzit světa.
Ivan Chvatík,
v letech 1991–1996 tajemník správní rady
Nadace pro Středoevropskou univerzitu v Praze