BŮH NENÍ V SÍLE, BŮH JE V PRAVDĚ
Ukrajinci musí být na svého prezidenta pyšní. Po pěti letech vládnutí je jeho podpora dnes zhruba na stejné úrovni, jako když byl první den v úřadě. V historickém sporu s Donaldem Trumpem prokázal vlastnosti hodné velkého bojovníka: statečnost, vnitřní sílu a přesvědčení, schopnost za svou pravdou stát. Takové mravní kvality jsou mezi dnešními politiky vzácností. Kéž by převládaly ve vztazích mezi státy. Jenže ony nepřevládají. Nejspíš proto, že morálka a politika nejsou totéž.
Můj obdiv je zcela na straně Zelenského. Myslím si ovšem, že nerozpoznal nastraženou léčku. Byl vlákán do situace, kdy nemohl vyhrát. Nepochopil, že nehraje proti příteli, ale proti ostražitému a nepřejícímu soupeři. Zbytečně souhlasil s jeho velkou přesilou – tři na jednoho. Chybně souhlasil s konverzací v jazyce, který je pro ně mateřský, zatímco pro něho cizí. V diplomacii je běžné využití služeb tlumočníka, na něhož se dá každý omyl svést. Dává to politikovi dodatečný čas na rozmyšlenou. Musel vyvracet lži v tísni, kdy samotné vyvracení lží vypadá jako agresivní útočení. Za podivnou dovednost diplomatů je dnes pokládána schopnost očividné nepravdy polykat bez odporu. Zelenskyj je bez odporu polykat neumí.
Jak nechat bez povšimnutí tvrzení, že světový mír není ohrožen územní rozpínavostí agresora, nýbrž houževnatou obranou proti ní? Odkdy je známkou dobrého politika připravenost postoupit část vlastního území útočníkovi ve snaze zachránit světový mír? Jak spolknout očividný nesmysl, že pravou příčinou války byla snaha NATO přiblížit se k ruským hranicím a nezakuckat se přitom? Vždyť žijeme v době, kdy územní blízkost přestává hrát rozhodující roli pro úspěch útočných operací, v době mezikontinentálních raket, dronů, laserových a jiných dálkových zbraní. Severní Korea přece neohrožuje jenom své bezprostřední sousedy, nýbrž celý svět. Kdyby platila kremelská zrůdná logika o svém strachu z přibližování NATO, pak bychom museli ospravedlnit také možný ruský útok na Švédsko a Finsko. Rusko nemůže poukazovat na svůj přehnaný strach z Aliance, když ještě začátkem století chtělo samo být jeho součástí. Argument je to zkrátka zástupný.
Trumpova vláda se zachovala vůči Zelenskému tak, jak se chová silný, vědomý si své síly, vůči slabšímu. Jenže, jak praví Bible, Bůh není v síle, Bůh je v pravdě. Síla bez velkorysosti je vždy pofidérní a často ohrožuje sama sebe. Silný slabý může mít nakonec navrch.
Toto konstatování nic nemění na skutečnosti, že Donald Trump je vyhřeznutím trendů založených dávno předtím, než došlo ke sváru v Oválné pracovně. Ten trend spočíval v totálním vyčerpání dříve dominantní levicově-liberální ideologie. Tato na dřeň výš tavená a vybrakovaná ideologie dodnes nebyla nahrazena žádnou srozumitelnou nabídkou schopnou oslovit lidstvo nebo aspoň jeho část. Dokud nebude artikulována silná alternativní myšlenka, dokud nebude aspoň v hrubých rysech popsán nový společenský projekt, zůstanou jakékoli protesty pouze vyjádřením nespokojenosti, čímsi jako píšťalka na papiňáku. Cosi věští, leč nic nenabízí.