VOLKY NEVOLKY,
VOLBY NEVOLBY
Za čtvrtstoletí svého vládnutí Vladimír Putin udělal všechno možné i nemožné, aby proces manifestačního potvrzení jeho nároku na permanentní moc ani trochu nepřipomínal volby ve slovníkovém smyslu tohoto slova. Předsedkyně Ústřední volební komise Ella Pamfilovová měla svatou pravdu, když prohlásila, že ještě nikdy v dějinách lidstva se nekonaly volby tak nezpochybnitelně průzračné, poctivé a spravedlivé jako nyní v Rusku. Jsou to vskutku volby nového typu. Rusové jsou osvobozeni od úmorné povinnosti vybírat z množství falešných mocichtivých kandidátů v rámci neprůhledného a lehce zmanipulovatelného procesu. Kandidáti připuštění k výběru jsou oddaní a nastokrát prověření vlastenci a nebaží po laciné slávě opozičníků. Třeba takový kandidát Vladislav Davankov ze strany Noví lidé, poslanec ruské Státní dumy, je vskutku člověkem nového ražení – odmítl přítomnost nezávislých pozorovatelů s tím, že ho to uráží. Bezmezně prý věří výsledku, který mu úřady přisoudí. Jeho účast ve volbách prý vůbec není motivována touhou po moci, nýbrž snahou pomoci Putinovi v jeho celoživotním boji s kolektivním Západem. Na kruciální otázku, zda podporuje zvláštní vojenskou operaci proti Ukrajině, odpovídá šalamounsky: „Zda chci mír za každou cenu? Kdepak, takový postoj vůbec nesdílím! Pro mne je důležité, abychom tu operaci dotáhli do zdárného konce a nezanechali ji našim dětem.“ V osobě V. Davankova jde prý o nejnadějnějšího z kandidátů připuštěných k volbách. Naproti tomu Boris Naděždin, jenž, jak se zdálo, měl širší podporu Rusů díky svému protiválečnému postoji, pro strýčka příhodu k volbám připuštěn nakonec nebyl. Volební úředníci mu jednoduše zneplatnili značnou část podpisů z předložené listiny, a bylo to! V těchto dnech po celém Rusku proběhlo hromadné zatýkání členů jeho štábu a dobrovolníků. Nebyl přitom vůbec opozičníkem, jen se maličko odchyloval od předepsané figury.
Nezbývá než se podivovat, jak je možné se stavět se vší vážností k očividné frašce. Tím, že Putinův režim se ani nesnaží zachovat demokratické dekorum a antickým gestem strhává ze „svátku demokracie“ fíkový list, hlásí se k diktatuře jako k účinnější alternativě společenského uspořádání. Je to jen logické. Vždyť volby nejsou jen aktem odevzdávání vyplněných hlasovacích lístků. Jsou vyvrcholením celého komplexu společenských kritérií: stranického pluralizmu, politické konkurence, svobody slova a shromažďování, volné soutěže idejí a vizí, přítomnosti mezinárodních pozorovatelů a nezávislosti soudnictví. Nic z toho v současném Rusku není a po ničem podobném není poptávka. Jak trefně poznamenal ve svém večerním televizním pořadu čelní propagandista Vladimír Solovjev, v lidu přezdívaný Hnojomet, nebo také Slavičí trus: „To, čemu jsme nyní svědky, vůbec nejsou volby v běžném, měšťáckém smyslu slova! Je to slavnostní přísaha věrnosti našemu nejvyššímu veliteli!“ Uznejte, slavnostní přísaha s banálním volením mnoho společného nemá!
Idealista Alexej Navalnyj, než byl svými vězniteli v cele usmrcen, navrhl postup, který by pomohl opozici aspoň ukázat světu, že existuje. Jím navržená strategie spočívala v tom, že odpůrci režimu se mají dostavit k volebním místnostem v poslední den hlasování přesně v poledne. Jejich shluk by nezůstal nepovšimnut a byl by vnímán jako pasivní forma protestu. Dovedný plán dostal název Poledne proti Putinovi. Mukl Navalnyj nedocenil odhodlání režimu hájit své svrchované právo na násilí. Úřady obratem zakázaly voličům plnit svou občanskou povinnost v poledne, pod pohrůžkou pětiletého vězení. A když si někteří chytráci usmysleli, že posunou čas demonstračky na pátou večerní, úřady jednoduše rozšířily zákaz na celé odpoledne.
Strana Jabloko Grigorije Javlinského, která se svlékla z kůže, aby mohla být mocí alespoň trpěna, se nakonec přece jen této inscenace nezúčastní. Ve svém prohlášení atmosféru v zemi popisuje takto: „Byl zaveden režim válečného stavu, aby občanská práva mohla být až na dřeň osekána. Politická cenzura sdělovacích prostředků, odpojení mezinárodních televizních kanálů, blokování internetových stránek, administrativní a trestné pronásledování všech jinak smýšlejících, schválení zákonů o trestním postihu kvůli „diskreditaci, šíření nepravd, zpochybňování oficiálních postojů, extremismu a schvalování terorismu“, zákon o „cizích agentech“ a „nepřátelských organizacích“ – to vše totálně znemožňuje jakoukoli veřejnou diskuzi o volbě společné budoucnosti. Zavedení nestandardního mnohadenního, mobilního a distančního elektronického hlasování, zákaz činnosti nezávislých pozorovatelů činí proces sčítání hlasů totálně netransparentním. Je to fraška, která předstírá soutěž čtyř kandidátů, z nichž ani jeden nemá v žádné otázce aspoň trochu odlišný názor. Tři z nich reprezentují strany svorně hlasující ve Státní dumě pro represivní a militaristické zákony, zatímco čtvrtým kandidátem je Vladimír Putin. V těchto volbách neexistuje žádná alternativa k politice války a zabíjení.“
Jak psal Stanisław Jerzy Lec – „Je pokrytecké někoho z něčeho podezírat, když to víte s naprostou jistotou.“ Lidé z Jabloka očividně nepochopili smysl novátorského aktu, o němž s takovou otevřeností mluvila Ella Pamfilovová. Vůbec se nejedná o zjištění nálad obyvatelstva a puntičkářský součet odevzdaných hlasů. Proces probíhá zcela jinak. Za výchozí základ se berou čísla namalovaná v předchozích volbách. Jestliže v roce 2018 byla volební účast zhruba 67 %, pak v letošních zaručeně bude činit něco přes 70 %. Jestliže Putin minule obdržel slušných 77 %, pak jeho letošní zisk musí kolísat plus minus kolem 80 %. Nějaká rezerva bude určitě ponechána i pro příští volby za šest let, tak aby výsledek byl ještě více méně uvěřitelný. Také zbylí tři kandidáti odešli z Ústřední volební komise a vrhli se do víru nejisté kampaně s přidělenými čísílky v kapse. Nejúspěšnější z nich smí dosáhnout maximálně 6 %, tomu trpěnému, nejspíše zástupci Komunistické strany, zcela postačí půldruhého procenta. Jsou to holt volby nového typu. V nich pro překvapení nebo náhodu není místo. Výsledná čísla budou striktně odpovídat namalovaným výpočtům. Západní politici označí celý proces za nedemokratický, avšak jeho výsledky budou respektovat. Odpovědní úředníci, účastnění i nezúčastnění, dostanou své řády a glejty, nepochybně již předem vyražené, natištěné a budoucím prezidentem podepsané. Někdo bude s výsledky spokojen, mnozí se s nimi smíří jako s rozmary počasí, a nakonec se všichni shodnou na tom, že o stavu ruské společnosti jsme se nedozvěděli zhola nic nového.