Z ŘÍŠE BOHULIBÝCH FANTAZIÍ
Jsou ideje, o nichž se říká „přání otcem myšlenky“. Bývá to obvykle zbožné přání, které nemá žádnou oporu v realitě. Třeba představa, že „je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný“, je v podstatě nesporná, leč ještě nikomu nenapomohla k bohatství ani ke zdraví. Takovou nezpochybnitelnou a zcela irrelevantní pravdou se dnes jeví představa o tom, že mír na Blízkém východě je možný jenom při splnění předběžné podmínky vzniku dvou států: palestinského a židovského.
Na cestě ke kýženému bohulibému řešení jsou zajisté rozlišná protivenství, ale ty se při troše dobré vůle dají překonat. Například existence dvou navzájem nespojených, Araby obývaných území – pásma Gazy a Západního břehu – vůbec není velkolepému záměru na překážku. Stačí scelit nový státní útvar dostatečně širokým pruhem země umožňujícím bezpečnou pozemní a leteckou dopravu. Že přitom vlastní Izrael zůstane exteritoriálním územím rozpojen vedví, je otázka ryze technická. Takové uspořádání bude samozřejmě vyžadovat nucené vysídlení Židů ze všech nových palestinských území, jenže to je jen dotažení dobrého úmyslu do logického konce: jak ukazuje zkušenost celého muslimského světa soužití s Židy je obtížné, nebo vůbec není možné, přitom život půlmiliónu Izraelců na stejném území by zmařil celou ideu národního palestinského státu. V žádném případě by takové násilné vysídlení občanů dle jejich původu nebylo etnickou čistkou – tou by se stalo nepřípustné vystěhování arabského obyvatelstva ze zbytkového izraelského území. To tvoří zhruba 20 % celé populace Izraele, a tudíž za pár let bude moci podle všech božských a lidských zákonů zažádat o uplatnění principu sebeurčení. A tak dále, až do logického konce…
Zvídavý si možná dovolí otázku: A zeptali jste se případně samotných Palestinců, co si o takovém dvoustátním řešení myslí? No, nezeptali! Naštěstí to za vás udělalo Palestinské centrum pro politiku a sociologii z města Nablus. Vedoucí centra Chalíl Šikaki se v odborných kruzích těší slušné vědecké pověsti. Výsledky nedávného průzkumu působí na horké hlavy politiků jako kýbl studené vody. Dvoustátní uspořádání podporuje jen necelých 20 % tázaných Arabů, 75 % účastníků průzkumu schvaluje krvavou lázeň ze 7. října. 91 ze 100 si myslí, že se jednalo o projev mírumilovných snah Palestinců a nevěří, že se Hamás dopouštěl jakýchkoli přestupků proti dobrým mravům. Jsou přesvědčeni, že všechny drastické scény předložené světu Izraelem byly vyrobeny v dílnách izraelské armády. 64 % z nich žádá odstoupení Mahmúda Abbáse z funkce předsedy Palestinské autonomie a dosazení na tuto pozici představitele Hamásu. 60 % si myslí, že autonomie je zcela zbytečná a celá oblast má být spravována Hamásem. Z průzkumu jednoznačně vyplývá, že ústředním přáním palestinské společnosti není vytvoření vlastního státu, ale zničení státu židovského. Jak vidno, užiteční idioti, jimž leží na srdci především blaho Palestinců, výsledky podobných průzkumů nečtou.
Darmo mluvit o tom, že politiky trvající na dvoustátním řešení zapeklitého problému ze všeho nejméně zajímá názor izraelského obyvatelstva. Od něho se pokrokový názor vůbec neočekává. Ostatně, kdo a kdy jim přislíbil věčný život? Hospodin je sice všemohoucí, ale není ani řádným členem OSN…