Na ikonické fotografii Radka Bajgara z ikonického roku 1989 (nikoli ze 17. listopadu na Národní třídě, jak je tradováno, ale z předcházející protestní manifestace 28. října 1989), na obálce fotografické publikace nakladatelství Odeon (1990), stojí v první řadě demonstrantů jeden z Pithartů – Petrův syn David: půltváří vyhlížející zleva ze zákrytu převyšující postavou šestnáctiletého Tomáše Pojara v norském svetru, Davidova druha z wood crafterského oddílu, za nějaký čas ředitele organizace Člověk v tísni, pak velvyslance ČR v Izraeli… Scéna a její aktéři se začaly proměňovat – a proměňují se nepřetržitě… Je-li snad právě započatý společenský pohyb “svého druhu revolucí,” – k čemuž se Petr Pithart v úvodní studii knihy Listopad ´89, jedné z prvních reflexí, jaké k tomu byly napsány, staví rezervovaně -, podržme ji v mysli “jako revoluci nedokončenou”.
