Vážení starší a pokročilí z minulých výprav, dámy a pánové!
Starší jsme tu už skoro všichni, i pokročilých přibývá: to jsou ti, kteří ze samého nadšení půjčují Peňásovy Výpravy dosud nenadšeným, a ti pak jsou nadšeni tak, že vypůjčené Výpravy nevracejí a půjčují je dalším, co se pro ně nadchnou tak, že je nevracejí těm předtím nadšeným… Takže například já po inventuře mám teď ve své knihovně toliko dvě knížky Peňásových Výprav z těch čtyř, vydaných už v před-předchozích letech…
Každopádně se Výpravy šíří a staly se cestovním itinerářem pro našince doma i ve střední Evropě. Jiří Peňás může být spokojen; rovněž i knihkupci; ale vlastně i celá Evropa, majíc zas po dlouhé době ve svém srdci citové lepidlo, které ji drží pohromadě, když už nic jiného.
To lepidlo, to nejsou jen ty notoricky opakované souvislosti, ty vám vyhledá každý gůgl, ani tzv. kontexty, ty na vás ve zlomku vteřiny vyprskne kdejaká ta inteligence. Je tím lepidlem láska – láska k tomu, co bylo a na svých místech pořád ještě trochu je, anebo už bohužel vůbec není, a zůstává jen v několika málo pošahaných hlavách těch, co se Jiřím vedeni vydávají na výpravy za skrytostmi, jež na svých cestách objevuje: zabalené do lepkavých pavučinek melancholie, jaké umí upříst jen básník Peňás.
Nejen melancholik – cituji z reakcí mnohých –, taky nostalgik, něžný masochista, z jiného pohledu, strejc z časů minulých a předminulých, starší všech boomerů… Takovými jevíme se nakonec Jiřího přičiněním i my, ctitelé jeho pocestného psaní, peňásovci; kdybychom se vydali najednou na nějakou tu výpravu, bylo by to už docela slušné procesí. To ale nehrozí, ten i onen by se hned trhnul a štrádoval by si to každý jinudy. Jinudy: tudy právě vedou Jiřího cesty.
Poslední, pátou Peňásovu knihu výprav jsme jako spoluvydavatelé Edice Echo strhli trochu na sebe – my, Knihovna Petra Pitharta, snažíme se s poutníkem Jiřím srovnat krok.
Cestopisec Jiří Peňás jest zároveň objevitelským kulturním publicistou, recenzentem či komentátorem v tištěné revui i na portálu značky Echo, kde se ho, tiše doufám, nechystají vyždímat, a nechají jej i do budoucna „vypravovat se“ a z těch výprav vyprávět. Má taky jen jeden život a žije jej – na rozdíl od většiny z nás –, aby všude shledával něco hodného pohledu, i když tam na první pohled jakoby nic není. V tomhle umění za Jiřím pořád pokulháváme… Anebo, nemáme tak dobré boty.