Sto let od smrti Franze Kafky se pro mnohé stalo příležitostí navštívit jeho hrob na pražském Novém židovském hřbitově; podle starého židovského zvyku vzpomenout pohřbeného položením přineseného kamene či kamínku na jeho kámen náhrobní (maceva), ortodoxně s pronesením modlitby za mrtvé Kadiš. Tak dnes vzpomínají u Kafkova hrobu příchozí ze všech koutů světa – na naší aktuální fotografii středoškolský učitel literatury z Ciudad de México, přidávající kamínek z Mexika, dovezený sem prý v kapse.
Vzpomínky u hrobky rodiny Kafkových zahrnují i pamětlivou vzpomínku na Kafkovy mladší sestry Elli, Valli a Ottlu, oběti holocaustu rozpoutaného dvacet let po Kafkově smrti – jak šoa svým byrokraticko-inženýrským Aparátem s některými Kafkovými vizemi ve 20. století temně souvisí.
Gabriela (“Elli”) Kafka, provdaná Hermannová (na dětské fotografii uprostřed) a Valerie (“Valli”) Kafka, provdaná Pollaková, byly v říjnu 1941 deportovány do lodžského ghetta a na podzim 1942 (přesná data nejsou známa) byly ve vyhlazovacím táboře Chelmno zavražděny. Kafkova nejoblíbenější, nejmladší sestra Ottilie (“Ottla”), provdaná Davidová, byla 3. srpna 1942 deportována v transportu AAw/ 643, pod číslem 5285, z pražského nádraží Bubny do terezínského ghetta, kde poté působila jako pečovatelka v domově pro dětské sirotky; 5. října 1943 odjíždí jako doprovodná asistentka s transportem polských židovských dětí do Auschwitz-Birkenau, kde hned po příjezdu, 7. října 1943, byl celý transport dětí i se 72 zdravotními sestrami, včetně Ottly, nahnán do plynových komor.
/jv, fota Vojtěch Hrdlička/