(přijde-li snad její konec)…
V poslední době získává každý den svou symboliku vzhledem k událostem, které přináší. Nedávný patnáctiminutový (nadějeplný?) rozhovor Volodymyra Zelenského s Donaldem Trumpem se zdá se být takový. Přinejmenším proto, že se udál po zádušní mši za zemřelého papeže Františka na narychlo přistavených židlích uvnitř baziliky Svatého Petra ve Vatikánu.
Oné baziliky, která má v základech starší baziliku, zbudovanou nad hrobem ukřižovaného Svatého Petra ve 4. století, za císaře Konstantina I. Velikého, za jehož panování získala z centra západořímské říše naše obývaná oikuména, tehdy ještě celistvé Říše římské svou univerzální křesťanskou dimenzi.
Oné baziliky, ve které byl na Vánoce roku 800 papežem Lvem III. franský král Karel Veliký korunován na římského císaře – událost důležitá pro příští Evropu, pro dějiny Evropy transatlantické, včetně Ameriky jako historické dependance Evropy, určitě pro celý Occident.
Že si tyto souvislostí připomínáme osmdesát let po skončení války, která v letech předcházejících zachvátila celý svět, v popření veškeré humanitas, kterou jsme v Evropě utvářeli; dnes s vyhlídkou na konec války ukrajinské, války podoby stejně barbarské jako ta předešlá, nepřekračuje symbolický rámec těchto úvah – čteme v textu našeho milého slovenského autora Martina Bútory – zde.
/jv, 8. 5. 2025/