(z uvedení knihy V. Karlíka Literatura, únor 2020, Revolver Revue)
“Báseň je otázka, na niž nutno reagovat, učinit ji součástí vlastního rozumění jazyku a světu…,” čteme mimo jiné v zamyšlení Daniela Vojtěcha nad literárněhistorickým myšlením a bádáním jeho někdejšího univerzitního učitele Jiřího Brabce (více in: https://i-kanon.cz/2024/04/18/otazka-v-mnoznem-cisle-literarni-historik-jeho-utecha-a-opora/: nad Brabcovým “dialogickým” přístupem k básni/ literárnímu dílu, spočívajícím nikoli v dílčích odpovědích na vyvstalé otázky, ale směřujícím “za” otázky, k horizontu naší každodennosti, vystavený dalším, zmnoženým otázkám.
JB v zadní řadě stojící, spolu s Janem Sokolem,Miloslavem Petruskem, Václavem Bělohradským, Alexandrem Stichem, váženými členy redakční rady Přítomnosti, na její poradě v červnu 1990)
Obdarováni a poctěni mnohaletou blízkostí osobnosti Jiřího Brabce, jeho stálou ochotou k rozhovoru; v úctě k jeho obsáhlé a členité literárněhistorické bibliografii (srv: Bibliografie Jiřího Brabce 1951 – 2019, in: e-verze časopisu Slovo a smysl, http://wordandsense.ff.cuni.cz), jakož i k Brabcovu pedagogickému érotu, rovněž k jeho edicím básnických spisů, příkladně souborného Díla Jaroslava Seiferta, a konečně i k nedávno dovršené redakčně-editorské práci na souborném vydání Masarykových spisů (mezi nimi příznačně České otázky a Naší nynější krize, jejichž je historik Jiří Brabec symbolicky sám editorem), připomněli jsme letos zjara – mnohohlase, v čele s Petrem Pithartem – úctyhodnou summu Brabcovy práce návrhem na udělení státního vyznamenání Řádu T.G.M (viz: text návrhu); kdyby letošního 28. října, tedy v den životního jubilea Jiřího Brabce…
Vědomi si zároveň toho, že jubilant veřejných poct nedbá, víc že si cení osobního rozhovoru-dialogu, rozhovoru “dvou (i více) logů”, v společném doptávání se po smyslu… Od nás všech, rozhovorem nejednou obdarovaných – v lepších časech i v časech oficiální nepřízně – přijmi velký dík, s přáním všeho dobrého, milý Jiří.
/Red., Jan Vít /