Otázka položená na čelo nedávno vydané tenké knížečky (Jan Patočka, Může filosofie zaniknout?, ed. Ivan Chvatík, nakladatelství OIKOYMENH 2024) obsahující přepis jedné skoro pozapomenuté, svou intencí však živé Patočkovy přednášky, uvozuje širší úvahy. Nejen proto, že již tehdy, kdy Patočka svou přednášku – neveřejnou, určenou pro jeho věrné posluchače – poté, co byl v roce 1972 nucen ukončit svou přednáškovou činnost na Filozofické fakultě UK, se zdálo, “jako by filosofie neexistovala”. Nejen proto, říkal Patočka, “že nemá nové myšlenky”, ale že jako “živé tázání” ztratila svou “společenskou působnost”. – Ta filosofie, která podle jedné z páteřních linií Patočkova celkového díla (jehož je Ivan Chvatík, mj. spoluzakladatel Knihovny Petra Pitharta, zasloužilým editorem), jako produkt starořecké polis dala vzniknout duchovnímu útvaru Evropy. Uvědomujeme si tím víc, že se nalézáme, Patočkovými slovy, v “době poevropské” a že jsme, také tváří v tvář “míněním” vypuštěným v posledních týdnech “do éteru” (vulgo do sociálních sítí), postaveni do situace, ve které je třeba si Evropu uvědomovat v její jedinečnosti, nezastupitelnosti a duchovním utváření (také “filosofickém”) a přinejmenším si ji v nás samých, jako v Evropanech, bránit.
Knihovna Petra Pitharta se vědomě účastní “živého tázání” dnešní filosofie, aktuálně například spoluprací na společné mezinárodní konferenci mladých doktorandek a doktorandů studií Ústavu filosofie a religionistiky FF UK a prestižní pařížské École Normale Supérieure – konference otevřené studentům všech oborů i veřejnosti:
