Knihovna Petra Pitharta

Ze spřátelené Knihovny PP na dálku do Havlíčkova Brodu pozdravujeme, širší obci sympatizantů připomínáme, vřele doporučujeme… Do Havlíčkova Brodu táhne příští týden nejen živá účast tří desítek mladých zájemců o žurnalistiku, obohacená o vrstevníky ze Slovenska a Ukrajiny, ale i program nabízející inspirativní besedy – s aktivními žurnalisty a osobnostmi kolem médií, včetně těch, kteří “jsou i byli u toho…”, jak o tom třeba bude příkladná řeč na středeční besedě 21. srpna, tematicky vyhlížející letošní půlkulaté výročí Listopadu 89, v silné sestavě toho večera: György Varga, Andrzej Jagodziński, Jolyon Naegele… Byli jsme (pp, jv) tehdy s nimi v oněch vzrušených dnech zpravodajsky v denním pracovním kontaktu, v informačním sdílení tehdejších událostí:

/pp,jv/ 

Nejposlednější z pravidelných zahraničněpolitických úvah Jefima Fištejna, tentokrát nad nedávnou návštěvou ukrajinského ministra zahraničí Dmytro Kuleby v Číně: “Ukrajina ve střetu velmocenských zájmů” – zde. Jak ji event. číst v širším světovém kontextu, včetně americké prezidentské volební kampaně… 

Rádi informujeme, vřele doporučujeme, sami se – “jako delegace Knihovny PP” – do Havlíčkova Brodu chystáme, do publika a zapojit se do rozhovorů… Třeba 22. srpna, na besedu tematicky vyhlížející letošní půlkulaté výročí Listopadu 89, v silné sestavě toho večera: György Varga, Andrzej Jagodziński, Jolyon Naegele, před 35 lety zahraniční zpravodajové s námi tehdy ve společné akci, dodnes dobří přátelé…Inspirativní bude ovšem samotná účast přihlášených tří desítek mladých zájemců o žurnalistiku, obohacená o vrstevníky ze Slovenska a Ukrajiny.

Novinoví, rozhlasoví i filmoví zpravodajové byli tehdy s námi, přímo u kotle vroucích událostí:

K zpravodajsky pokrytým a široce komentovaným okolnostem neúspěšného atentátu na Donalda Trumpa a pokračující prezidentské volební kampaně přidáváme dva texty Jefima Fištejna z řady jeho zahraničněpolitických reflexí a esejí (připravujeme jejich souborné knižní vydání) – Výstřely a jejich dozvuky – zde & J. D. Vance: víc strachu, nebo víc nepochopení? – zde

…tak, s odvoláním na titul jedné z minulých Výprav Jiřího Peňáse, uvedl  Petr Pithart svůj pozdrav již pátému svazku Výprav, tentokrát s podtitulem (výprav) téměř epochálních; s nápovědou znalým a spíše trknutím měně znalých odkazem na “epochální výlety” nikam blíž než “do Měsíce” a “do XV. století”, totiž do Prahy “Žižkových časuov, an na Vítkově hoře s tábory čaká ciesaře Zikmunda“, v románech páně Svatoplukových Čechových – zde. Vedle sedící Jiří Peňás paríroval přečtením jedné ze svých výprav – na Bílou horu -, na kterou PP vypravil se s sebou.

Pithartovo entrée nebylo jen tak, páté Výpravy, vydané v Edici Echo, přicházejí – jak jsme před nedávnem informovali – na knižní trh za vydavatelské spoluúčasti Knihovny Petra Pitharta, neb se nám – jak jsme se už rovněž vyznali – v Peňásových výpravách a cestopisných zápiscích z nich velmi zalíbilo… Je nás víc, a PP, zároveň autor předmluvy, právě pro ty Výpravy 05 uvedl a těm dalším na vědomost dal, že ty knížky na ně už čekají na pultech knihkupectví. 

Příchod léta byl v Opavě oslaven – jak co do astronomického data, tak v kulturní tradici – korektně: slavností slunovratu, třídenním festivalem Slunovrat, letos u příležitosti 800 let trvání města a v připomínce slezských kulturních tradic, jak ve zdejším Slezském zemském muzeu (založeném r. 1820!) připomněl jeden z hostů festivalu, Petr Pithart, stálý propagátor zemské svébytnosti Slezska… Oprávněná – vzhledem k místům paměti nalézajícím se na zdejším území, v případě Bílé Vody a Karviné vepsaným do románů Kateřiny Tučkové a Karin Lednické – byla i přítomnost obou spisovatelek. Mezigeneračně propojil festival svou účastí známý youtuber a influencer (“vlivník”), též moderátor politických debat Karel Kovy Kovář; mezižánrově a meziregionálně, přinejmenším v rozměru moravskoslezském, znělo festivalem hudební vystoupení Markéty Irglové, rodačky z Valašského Meziříčí, rovněž nositelky hollywoodského Oscara za původní píseň. Petr Pithart sám přispěl do programu besedou s návštěvníky festivalu – z open air scény, na které mu Kovy předal Cenu Slunovratu (stejnou, jakou zde naposled obdržel Andrej Zubov,, historik ruských dějin 20. století, t. č. pedagog Masarykovy univerzity v Brně, poté, co mu Putinův režim znemožnil univerzitní působení v Rusku). Cenu Slunovratu uděluje město Opava – a to je rovněž součástí novodobé tradice zdejšího festivalu – těm, kteří přispívají k hodnotám lidských práv, svobody a demokracie. Soška, dílo sochaře Daniela Kloseho, rodáka opavského, symbolizuje – tak jako každoroční slunovrat – vracení světla do tmy, návrat naděje.

Sto let od smrti Franze Kafky se pro mnohé stalo příležitostí navštívit jeho hrob na pražském Novém židovském hřbitově; podle starého židovského zvyku vzpomenout pohřbeného položením přineseného kamene či kamínku na jeho kámen náhrobní (maceva), ortodoxně s pronesením modlitby za mrtvé Kadiš. Tak dnes vzpomínají u Kafkova hrobu příchozí ze všech koutů světa – na naší aktuální fotografii středoškolský učitel literatury z Ciudad de México, přidávající kamínek z Mexika, dovezený sem prý v kapse.

Vzpomínky u hrobky rodiny Kafkových zahrnují i pamětlivou vzpomínku na Kafkovy mladší sestry Elli, Valli a Ottlu, oběti holocaustu rozpoutaného dvacet let po Kafkově smrti – jak šoa svým byrokraticko-inženýrským Aparátem s některými Kafkovými vizemi ve 20. století temně souvisí.

Gabriela (“Elli”) Kafka, provdaná Hermannová (na dětské fotografii uprostřed) a Valerie (“Valli”) Kafka, provdaná Pollaková, byly v říjnu 1941 deportovány do lodžského ghetta a na podzim 1942 (přesná data nejsou známa) byly ve vyhlazovacím táboře Chelmno zavražděny. Kafkova nejoblíbenější, nejmladší sestra Ottilie (“Ottla”), provdaná Davidová, byla 3. srpna 1942 deportována v transportu AAw/ 643, pod číslem 5285, z pražského nádraží Bubny do terezínského ghetta, kde poté působila jako pečovatelka v domově pro dětské sirotky; 5. října 1943 odjíždí jako doprovodná asistentka s transportem polských židovských dětí do Auschwitz-Birkenau, kde hned po příjezdu, 7. října 1943, byl celý transport dětí i se 72 zdravotními sestrami, včetně Ottly, nahnán do plynových komor.                                                                                                                                             

/jv, fota Vojtěch Hrdlička/

Na výpravách Jiřího Peňáse, popáté Výpravách téměř epochálních (Edice Echo, 2024), na knize nyní čerstvě Echem vydané k naší i k všeobecné potěše, podílí se Knihovna Petra Pitharta také jako spoluvydavatelka. 

…P. P., spolu s Janem Vítem a Danielem Souralem (který na fotografii výše nepřítomen, protože u fotoaparátu), rovněž jako přímí účastníci jedné z výprav vedených Jiřím Peňásem v minulém roce – šli jsme na Bílou horu, na místo obtěžkané dějinnou pamětí, jak zde v nepřipravené kustodské roli (foto níže) předloženo náhodné, leč vnímavé výpravě jedné pražské 5. B.

…jak lze i tento příběh z cest nalistovat v právě vydané knize, s Pithartovou předmluvou, v níž je náš poutník J. P. – kontemplující poutník křížem krážem krajinou domova i naší středoevropskou oikuménou -, nikoliv neprávem nazván “chodícím vědomím a svědomím”. Neboť je to J. P., který v cílech svých cest (na místech jako významových topoi) rozkrývá pod jejich současnou vrstvou/krustou i vrstvy minulé, povětšinou námi opomíjené, zapomínané, novější historií leckdy nesentimentálně přejinačené, převyprávěné, i do placata znivelizované – v úslužné snaze vyhovět nejnovějšímu uživatelskému, resp. turisticko-mainstreamovému (“kudy.znudy”), jakož i myšlenkovému komfortu.

/jv/