Pokračujeme v “čtení” pamětní desky, jak se otevírá z pomníku věnovaného jeho autorem Jiřím Sozanským obětem sovětské invaze v srpnu 1968. Těm, kdo procházejí po chodníku poblíž podolské vodárny, mohla by utkvět dvě jména: Karel Parišek a Karel Novák. Oba patnáctiletí, využili v podvečer 24. srpna, při dosud kolabující tramvajové dopravě, nabídku Karla Šárky svézt se v jeho dodávce v cestě domů, do Braníka a odtud na Novodvorskou. Když auto projíždělo po nábřeží, za vyšehradským tunelem, poblíž podolské vodárny – dozvídáme se z šetření vojenských historiků Ivo Pejčocha a Prokopa Tomka, na základě tehdejšího hlášení Veřejné bezpečnosti -, začala kolem deváté bez příčiny pálit po Šárkově dodávce sovětská hlídka z lehkého kulometu.
Oba chlapci byli smrtelně zraněni, Karel Parišek s průstřelem hlavy, Karel Novák s průstřelem srdce. Řidičovi spadly z volantu prostřelené obě ruce, přičemž mu přispěchavší sovětská hlídka okamžitě odebrala všechny doklady, které přivolaným příslušníkům Veřejné bezpečnosti odmítla vydat – s tím, že auto na její výzvu nezastavilo. Oběma smrtelně raněným nevěnovali sovětští vojáci sebemenší pozornost, bez ochoty přivolat lékařskou pomoc. O to se pokusil s prostřelenýma rukama řidič Karel Šárka, z blízké restaurace nechal telefonicky přivolat lékaře, oběma chlapcům ale už nebylo pomoci.
