Otcem právníků a civilního práva” bývá nazýván Antonín rytíř Randa (1834 – 1914), významná osobnost z minulosti naší právní vědy, v letech 1872 a 1885 zvolený děkanem právnické fakulty University Karlo-Ferdinandovy, po jejím rozdělení, následně po prvním rektorovi historikovi V. V. Tomkovi, v letech 1883/84 rektorem její české části; 1881 jmenovaný doživotním členem říšské Panské sněmovny, ve vládách Předlitavska od 1916 do 1906, ve vládách Ernsta v. Koerbera, Paula v. Gautsche, prince Konrada Hohenlohe-Schillingsfürsta potřikrát českým ministrem-krajanem, kompetentním pro české záležitosti; nositel habsburského Řádu železné koruny II. třídy, jehož nositeli byli v téže třídě jen Palacký a F. L. Rieger; v letech 1908-14 v čele České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění; spoluzakladatel Jednoty právníků, dnes Jednoty českých právníků…
Odkaz Antonína rytíře Randy dodnes rozvíjí Randova nadace při spolku českých právníků Všehrd; Jednota českých právníků udílí pravidelně Randovy medaile zasloužilým osobnostem právní vědy a praxe. Při letošním ceremoniálu, v roce 190. výročí Randova narození a 110. výročí jeho úmrtí, vzpomenul Petr Pithart – sám z dřívějška nositel medaile Antonína rytíře Randy – nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga, jednoho z těch osobností našich novodobých dějin, které přijaly závazek státní služby v logické souvislosti s jejich živým vědomím státní příslušnosti, ergo přináležitosti. Text Pithartova projevu O jednom nedopovězeném příběhu: šlechta v české politice meziválečné Československé republiky: tedy o tom, jak v ní chyběla – zde.