Paměť místa, kterou v sobě uchovává malečský zámek nedaleko Chotěboře (výše uvedený poutač přebíráme ze: zamekmalec.cz), v krajině, kde se Vysočina dotýká věnce Železných hor, je zároveň pamětí osobností Františka Ladislava Riegera a jeho tchána Františka Palackého. Mluvíme o zakladatelské paměti českého historického myšlení a z něho geneticky rostlé paměti české politiky 19. století, v jejím konzervativně-liberálním rozpětí. A využíváme pozvání dnešního majitele zámku, pana Václava Macháčka-Riegera, několikanásobného „pra“potomka obou významných osobností předminulého věku, k debatám „na téma“, mj. i přípravě malečským zámkem symbolicky zaštítěné podzimní „škole“.
Té – brzy konkrétněji představené – slušelo by označení scholé, značící „poklid“, „volný čas“, jehož se ve starých Athénách využívalo k vzdělávání ve filosofických školách a v nich k soustředěnému „rozjímaní nad světem“. Z Malče inspirovaná škola se odvozuje nejen od riegerovské a Palackého myšlenkové tradice, od tradice Havlíčkova politického žurnalismu, ale i z kritické intence díla malečského rodáka, historika Josefa Kalvody (viz o tom náš kronikářský záznam z letošního května a v širší extenzi text Havlíčkova škola v Havlíčkově městě – zde).
Komorního sympozia k těmto výzvám se v prvních srpnových dnech na zámku v Malči účastnili zástupci Knihovny Petra Pitharta (Petr Pithart, Jan Vít, Daniel Soural).
Branou a vstupem, dekorovanými riegerovským velkým R, brána – na venkovskou obec netypicky – rozvinutou ukrajinskou vlajkou, vstup, obrostlý vistarií a vinnou révou, bohatou květinovou výzdobou, navštívili jsme v zámku pozoruhodně uspořádanou, bohatě dokumentovanou expozici věnovanou oběma osobnostem; auditivně on demand komentovanou Marií, sedmnáctiletou dcerou Macháčkových, přibližující, ba objevující starobou zarostlá, „odtažitá“ témata 19. století také generaci usazené na sociálních sítích, která proti veškerému konzervatismu velebných kmetů staví svá progresivistická mínění.
V zámeckém parku, na jehož cestičkách jako by se ještě procházeli Palacký a Rieger, vedli jsme debatu pod kmeny, které ty oba zřejmě pamatují.
Debaty v podvečer pokračovaly v soukromé zámecké jídelně, čtena při nich pozdravná adresa Petra Pitharta Století F. L. Riegra – zde.
Uzavřeny (prozatímně) byly na druhý den pod stařičkou lípou, pod kterou se vší pravděpodobností sedával na lavičce František Ladislav Rieger:
/jv/