Alexej Navalnyj zemřel – “byl zavražděn”, jeho vrahem je Putin, zní z různých stran světa – v pátek 16. února ve 14.17 místního času v trestanecké kolonii IK-3 při gorodku Charp na severozápadní Sibiři, v říčním povodí přítoků řeky Ob, 60 kilometrů za polárním kruhem, Tak to v sobotu na sociální síti sdělila Navalného mluvčí Kira Jaryškinová.
Nápravné zařízení č. 3 (IK-3), na místě bývalého gulagu a předtím věznice z carských časů, je považováno za jedno z nejdrsnějších na Sibiři, cíl deportací nejhorších zločinců: říkalo se, že dál na sever už nebylo kam kohokoliv vyhnat či uvěznit. Dosvědčované “legalizované mučení” zdejších trestanců uzavírá, resp. představuje finále propracovaného, tři léta trvajícího šikanování Navalného, soudními jednáními vláčeného, vězněného a psychicky trýzněného, hned od jeho okamžitého zatčení, v letadle, kterým se vracel ze záchranné léčebné péče v berlínské nemocnici Charité (kam se jej podařilo z Ruska dopravit po nezdařeném pokusu otrávit jej novičokem).
Co se nepovedlo tehdy, svedli nakonec v IK-3: po několikadenních izolacích Navalného na studené samotce (potrestán takto hned po příchodu z karantény za to, že se “nepřestavil podle předpisů, nereaguje na výchovnou práci a nevyvozuje z toho náležité závěry”); po půlhodinových “procházkách” na tři krát jeden metr velkém vězeňském dvorku, vyhrazeném prominentnímu vězni v 6.30 mrazivého jitra (minus 32 stupňů)…
Navalného matce Ljudmile, která se do IK-3 vypravila s jeho právníkem, sdělen příčinou synova úmrtí “syndrom náhlé smrti”; k jeho ostatkům jí byl ale zamezen bezprostřední přístup, v márnici šedesát kilometrů vzdáleného Salechardu, kam ji odkázali, nebylo synovo tělo k nalezení.
Nejen v Moskvě, u memoriálního soloveckého kamene, nejen v Petrohradě, zastavují se (v Kazani, Novosibirsku, Tomsku, Uljanovsku, Nižném Novgorodu, Murmansku…) stateční a ve smutku kladou živé květiny na pietní místa, mnohdy improvizovaně zvolená; odhadem je těch příchozích na 20 tisíc. (Ruská federace – připomínáme – má přes 143 miliónů obyvatel.) Mnozí z těch odvážných jsou po položení květin příslušníky pořádkových policejních sborů na místě zatýkáni, v počtu blížícím se k dnešku čtyřem stovkám.
Další zločin bez trestu, čteme v nadepsaní textu (zde) Jefima Fištejna, v pokračující řadě jeho pravidelných, Knihovnou PP evidovaných komentářů.
/jv/