…vedeni Jiřím Peňásem, vystoupali jsme (totiž PP, lví prošedlou hřívu čechranou lehkým větříkem, za ním JV, DS na fotce není vidět, neboť fotografuje) vzhůru, za slunného doposud říjnového dne, odhlížejíce od retro-výroční atmosféry mlžného dne listopadového před 403 lety; před námi kamenná mohyla na nízkém návrší, v pozadí – odkud lze tušit sbírající se šiky císařské a ligistické, polskou jízdu s tasenými šavlemi etc.- svítí zubatice věžáků sídliště Ruzyně… Dál o tom sdílený kronikářský záznam Jiřího Peňáse, Lví výstup na Bílou horu – zde..
fotografie Daniel Soural, mědiryt Matthäus Merian, Theatrum Europeum, 1633
…vystoupivše až k mohyle, když tu (navazujeme na report Peňásův): “A pánové, nechcete nám k tomu něco říct?, ozvala se mladá učitelka, která se kdovíjak zjevila za našimi zády se svou třídou…” Překvapení na obou stranách: žákyně a žáci 5. B. sportovní školy Věry Čáslavské na Petřinách, přivedeni sem svou učitelkou Lucií Matulovou, zpovídají nás – Pitharta z TV nepamatují, mají nás za přidělené kustody těchto míst -, a my se ptáme jich; ujasňujeme si účast šlechty (27 popravených “českých pánů”: poměr stavů českých a německých), sami vědí toho o zdejší šarvátce na začátku třicetileté války poměrně dost, holky víc než kluci – v tomto případě naděje pro kolektivní historickou paměť této země a její generační obnovu… Hezké náhodné (!) setkání: s Jiřím si takhle musíme do plenéru vyjít častěji, umiňujeme si… (Naposled, někdy před třemi lety to byla výprava jen prstem po mapě… v milé vzpomínce zde – Jiří Peňás, Cesty na Budeč s nepřítomným Petrem Pithartem.)
/jv/
Poznámka: “Lví výstup na Bílou horu” bude součástí páté knihy již proslulých Výprav Jiřího Peňáse, jejíž vydání koncem roku v Edici Echo uskuteční se v koedici s Knihovnou Petra Pitharta.