Jako omráčeni truchlíme. Vykolejeni z adventního usebrání, které mělo být radostným očekáváním, navracením světla, naděje světa… Truchlíme, my, studentky a studenti všech univerzitních fakult, společně s našimi pedagogy, s někdejšími absolventy, našimi staršími kolegy, namnoze našimi rodiči, prarodiči či přáteli – celá akademická obec Universitatis Carolinae Pragensis. Rozsvěcování svíček do okolní tmy nechť je symbolem – toho, co po uschlých slzách dnešního nepotlačovaného žalu za násilně vytržené z našeho společenství, za ty, které a kteří už nebudou moci dostudovat, odneseme jako závazek: láska a péče o bližní jako o nás samé; neideologické, nepředpojaté, nekončící úsilí o chápavé rozumění; od člověka k člověku, a takto ke světu a jeho řádu; zároveň ostražitost vůči všemu ohrožujícímu. Jako postavení se zlu, jako náš, třeba individuální, jednající způsob pravdy a lásky, mají-li vůbec napříště vítězit nad lží a nenávistí.
Vojtěch Hrdlička, student 2. ročníku Pedagogické fakulty UK (fotografie) a redakce Knihovny PP
