Rorate coeli desuper

Vrcholí advent, radostné (Gaudate) očekávání Narození Páně, příchodu Spasitele, jak bylo před devíti měsíci v Nazaretu zvěstováno panně jménem Maria. “Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš…” /Lukáš 1, 31/, praví anděl Gabriel, jehož krásnou hlavu v okamžiku Zvěstování zachycuje malba Petra Brandla – jakoby v koincidenci se současnou brandlovskou výstavou v pražské Valdštejnské jízdárně:

Na jitřních mariánských mších, v setmělých kostelích osvětlených jen plamínky svící, zpívány roráty; ve svém jádře jsou tyto adventní duchovní písně uchovány ze 16. století, jeden z ojedinělých dokladů hudební i slovesné kultury naší křesťanské tradice. Také na ranních rorátech v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, kde rorátní ranní mše slouží rektor kostela na Karlově R. D. Stanislav Přibyl – na úvod nastávajícího liturgického roku a v cyklu zdejších tridentských mší, v hloubavém soustředění na jejich liturgickou a hudební výpravu, na exegezi jejich symbolického smyslu.


Doprovodně tu uveřejňujeme jeden z Přibylových esejů na dané téma – Duchovní hudba: od staročeských rorátů k pokoncilní tvorbě – zde-V Knihovně PP pozorně sdílíme i další texty otce Stanislava, takto zdatného esejisty; výhledově připravujeme jejich edici v naší knižnici.

                                                                                                                                                                                    Daniel Soural