Nedávnou, námi rovněž připomenutou pietu za popraveného předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše (19. června 1942) – dnes zcela rehabilitovaného z poválečného nařčení z kolaborace, s poukazem na jeho aktivní zapojení do odbojové organizace Obrana národa a zpravodajské napojení na londýnský exil – doplňuje pamětní deska na generálově rodném domě. Její foto z rohu vinohradských ulic Francouzské a Jana Masaryka s údaji dobových okolností jejího zasazení pocházejí od našeho externího spolupracovníka…
Deska, věnovaná politickými vězni a legionáři z tehdejší Prahy XII, měla být slavnostně odhalena na svátek republiky 28. října 1946, dva dny poté, co byl Alois Eliáš povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála. Lepkavé, z jiných míst pocházející pochybnosti o generálově cti způsobily, že k odhalení desky došlo až v červnu 1947, už několik měsíců před únorem 1948, po němž se do ostouzení Aloise Eliáše zapojil komunistický režim. Snahám o odstranění desky prý tehdy kuriózně zabránil Václav Kopecký, od r. 1953 ministr kultury, přední ideolog a propagandista KSČ, který sám čelil nařčení, že jeho příbuzný stejného jména vstoupil do manželství s Lídou Baarovou, obviněnou z kolaborace za protektorátu. Důvod údajné Kopeckého obrany Eliášovy pamětní desky je nejasný, možná to vysvětluje Kopeckého odzbrojující “smysl pro humor”, víc obhroublý než černý. Případně, že byl legitimním potomkem rodu loutkáře Matěje Kopeckého, se zálibou v pitvorných dějích pimprlového divadla… Deska upomínající na generála Eliáše je na ošumělé fasádě domu stále,19. června přibyl pamětní věneček s trikolorovou stuhou.
jv