Českým lvům (bílým) – Knihovna Petra Pitharta

To, co se do poslední chvíle jenom proslýchalo (viz předchozí “zápis” v naší Kronice), se ukázalo jako předem už na pražském Hradě chystané: 28. října byli Petr Pithart i Karel Schwarzenberg (ten zastoupen synem Johannem), v první trojici spolu s Pavlem Rychetským, ve Vladislavském sále vyznamenáni prezidentem republiky nejvyšším státním vyznamenáním Řádem bílého lva.

Řádem bílého lva byl poprvé – připomínáme si zároveň jedno z výročí první republiky s její zahraničně politickou orientací – v srpnu 1923, tj. před sto lety, vyznamenán několikanásobný francouzský premiér a prezident Raymond Poincaré. Řád byl a je udílen ve vojenské a také civilní verzi: v případě naší trojice v ocenění jejich celoživotních zásluh v politice a veřejném životě.
Knihovna Petra Pitharta vyjadřuje nad tímto oceněním radost, tím větší, neboť s těsnými vazbami na vyznamenané – nejen na tři první “lvy”, ale za všechny další též na Jana Sokola, myslitele, humanitního vzdělance a pedagoga, v širokém smyslu jeho veřejného působení, který byl in memoriam vyznamenán řádem TGM první třídy.

Spravujíce z povahy spolku Knihovna Petra Pitharta archivní fondy prvního vyznamenaného, odkazujeme při této příležitosti na vybrané memoriální/ souputnické texty a grafické materiály, jak je shromažďujeme a příležitostně editujeme od Pithartových osmdesátin.

Mezi osobnostmi, které se před 33 lety sešly na první redakční radě obnovené Přítomnosti, byli kromě P. Pitharta i dva další letos 28. října vyznamenaní na Hradě: křesťanský intelektuál Jan Sokol a ekolog Bedřich Moldan… V úplné sestavě: v první řadě zprava: Petr Příhoda †, Petr Pithart, Jan Vít, Bedřich Moldan, Bohuslav Blažek †; v druhé řadě zprava Milada Milerová, Jan Rous, Kristián Suda. Zdeněk Pinc; v zadním půlkruhu zprava Veronika Maxová, Alexandr Stich †, Václav Bělohradský, Miloslav Petrusek †, Armin Delong †, Jiří Brabec, Jan Sokol †, Clara Istlerová, Roman Češka.
foto Pavel Štecha

Lvím logem opatřil Karel Nepraš – odkázav při tom (předvídavě?) na podobnost s Pithartovou, tehdy ještě stříbrem neprokvetlou lví hřívu, i s atributem naostřené tužky – první číslo revue Přítomnost, jejíhož obnoveného vydávání byl v roce 1990 Petr Pithart spoluotcem a intelektuálním vůdcem, v redakci mj. s autorsky činným Janem Sokolem. K zběžnému profilu osobnosti PP vybíráme dále následující texty, některé s Pithartovými dovětky: Klára Křížová, O tátovi:k přečtení zde; Václav Velčovský, Pithart – Halas: zde; Zdeněk Pinc, O jedné dedikaci: zde; Josef Mundil, V maringotce/ v trabantu: zde; Jana Náprstková, Petr Pithart a kniha: zde; Petr Orság, V “meziprostorech možného”: zde; Martin Bútora, Muž, ktorý vidí spodné prúdy:zde; editorial Akční film z Laterny magiky, listopad-prosinec 1989: zde; Martin Bursík: Pithart ekologický – zde; Jaroslav Veis,Přemýšlení o přemýšlení Petra Pitharta: zde; Jaroslav Horálek, Na Horňácku: zde.

Takřka v předvečer 28. října, účastnili jsme se (Petr Pithart, Jan Vít, Daniel Soural), reprezentujíce Knihovnu PP – v společném propadnutí dějinám a jejich místům – výpravy Jiřího Peňáse na Bílou horu, místo neodčinitelně poznamenané historií a jejími výklady. V předpovědi brzkého Pithartova “lvího” vyznamenání nadepsal Jiří Peňás popis této výpravy “Lví výstup”. (S jeho textem, přednostně publikovaném v časopisu Echo, tu seznámíme následně).

/jv/