Jednou ze čtrnácti obětí vražedné střelby na Filosofické fakultě UK – tou, jež byla na novoroční ekumenické bohoslužbě ve vinohradském Husově sboru uvedena jako badatelka zabývající se mj. kancionálem, který královéhradecký soukeník Jan Fran v roce 1505 věnoval literátskému bratrstvu místního kostela Sv. Ducha, a z jehož kodexu zazněla na novoročním pietním obřadu píseň – je muzikoložka Lenka Hlávková, ředitelka Ústavu hudební vědy, žena z čela muzikologie na Filosofické fakultě UK… Zaměřená na hudební kulturu střední Evropy na rozhraní středověku a novověku, kdy také už Čechy byly střediskem evropského hudebního dění; nanejvýš orientovaná v oblastech, ve kterých byli někteří z nás – vděčně vzpomínáme – s Lenkou Hlávkovou v studijním či pracovním kontaktu. K hudebněpaleografickému zájmu o polyfonní píseň 15. a 16. století, jak ji zaznamenávají české prameny a jak žila zejména v hudební tradici českých utrakvistů, přičtěme k badatelským zájmům Lenky Hlávkové rovněž cantus fractus, rytmizovaný chorál v liturgickém zpěvu katolických mší, studium polyfonních mešních ordinarií či její pokusy rekonstruovat, jak na almae matris Carolinae zněla musica po založení univerzity v roce 1348… Hudební věda byla Lence Hlávkové, člence Evropské akademie věd a umění, vědou mezi duchovědami, v jakých je založen duchovní i mravní základ Evropy, jejích “světel” – její kultury a vzdělanosti, její humanitas, proti iracionálním temnotám zla, nenávisti, nevědomé nicoty.
Ve čtvrtek dopoledne mívala Lenka Hlávková na fakultě konzultační hodiny, ve čtvrtek onoho jedenadvacátého se zdržela do odpoledne, aby včas před třetí hodinou z katedry ve čtvrtém patře zamířila na fakultní adventní zpívání, k jehož předchozí přípravě přispěla…
/jv/