Knihovna Petra Pitharta

Nad „nejasnostmi“ a verifikujícími/falzifikujícími verzemi o spektakulární, „před očima všech“ popravě Jevgenije Prigožina píše Jefim Fištejn o archetypálnosti této události v rusko-sovětských dějinách (se svolením autora zveřejňujeme rozšířenou verzi oproti té, která byla zveřejněna internetově): Země nevyjasněných úmrtí – zde.

Čteme jména na čerstvě odhaleném pomníku, kterým jeho autor Jiří Sozanský symbolicky vzpomenul obětí z prvních dnů invaze vojsk Varšavské smlouvy, vedených vojsky Sovětského svazu, v srpnu 1968… Je mezi nimi i jméno Marie Charouskové, s daty 25. 10. 1942 – 26. 8. 1968. Pětadvacetileté ženy, která v osudném srpnovém dni spěchala na tramvaj, aby stihla konzultaci nad svou diplomovou prací a pak rychle za dvouletým synem, jehož ráno svěřila ve zbraslavském bytě manželově péči…

Pomníček, který je na rušném pražském Klárově snadno k povšimnutí. Za ním příběh, který z mnoha příběhů obětí sovětské invaze – zastřelených, přejetých tankovými pásy, zabitých střepinami granátů, uhořelých v domech na Vinohradské třídě, zapálených v prvním dni invaze, obětí dopravních nehod zaviněných těžkou vojenskou technikou – bývá často vzpomínán. Připomínáme: Příběh Marie Charouskové, ✞ 26. 8. 1968 – zde.

55 – chápejme dnes s trochou licence toto číslo v jeho odvěké, elementární symbolice: dvě pětky, to je dvakrát pět prstů na rukou, připravených vzít („do vlastních rukou“)

záležitosti nepominutelné a přísežně závazné – tak jako, když se muži 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově před 55 lety rozhodli postavit na odpor sovětskému tankovému praporu, s odhodláním bránit svou posádku z oken pancéřovými pěstmi, útokem do týla tanků zbraněmi paradesantního oddílu rozptýleného v okolí…, dokud nebyl tento osamělý odpor vyšším rozkazem odvelen.

Také proto, s úctou k bojovému vojenskému odhodlání, nehledíc na početní povahu nepřítele, je včerejší (21. srpna 2023) zahájení výstavy Invaze 68 v atriu Armádního muzea Žižkov – s případnou vzpomínkou na symbolických 5 kamenů, které si uložil do mošny David, než se vypravil ozbrojen prakem na Goliáše – na tom pravém místě.

Ústřední „exponát“ výstavy, bronzová socha s čepelí shora roztínající jména žen a mužů, symbolický pomník Jiřího Sozanského prvním 137 obětem sovětské invaze v roce 1968 do Československa, je tu ve svém předběžném umístění, než se mu dostane místa ve veřejném prostoru, kde takový memoriální objekt postrádáme…

Přemítáme se Sozanského přítelem a souputníkem, dnes reflektujícím, tehdy jedenadvacetiletým účastníkem srpnových událostí před 55 lety, Václavem Macháčkem-Riegrem:   

Sochař a malíř Jiří Sozanský razantně prolomil krunýř netečnosti, někdy pouze formálního společného vzpomínání, aby tragické datum 21. srpna 68 viditelným a sdělným způsobem zakotvil pro všechny a pro všechen čas. Nikdo jiný by to myslím tak věrohodným způsobem nedokázal. Stačí se ohlédnout za Sozanského dosavadní tvorbou, soustředěnou na tragicko-dějinná témata i na jeho osobní postoje.

Prázdniny a horké léto korigovaly mou naivní představu o množství těch, kteří se vernisáže a odhalení Sozanského stěžejního díla účastní. Obvykle bývají Sozanského vernisáže nabité, tentokrát jako by přišli jen ti nejvěrnější. Uspokojila mě účast armádních špiček i části politické reprezentace, patřičně především ministryně obrany Jany Černochové a dále ministra zahraničí Lipavského a ministra kultury Baxy… Sám jsem si očekávané odhalení Sozanského sochařsky ztvárněného pomníku – spojeném teď na výstavě i s jeho obrazy, s hudební kompozicí Michala Pavlíčka, kombinující zvuky, jaké na poklep či úder vydává bronz – nemohl v žádném případě nechat ujít; rozhodnut od prvního okamžiku být při tom, i kdybych měl na tu událost přiletět třeba z daleké Tasmánie. Vede mě k tomu osobní paměť – paměť zároveň generační. Hledal jsem při tom a také nalezl mezi jmény na pomníku Luďka Hájka, svého spolužáka ještě ze základní školy, kterému tehdy bylo také jen dvacet let…

Srpen 68 se dodnes řeřavě připomíná, zejména lidem naší generace. Dnes se takto připomíná v asociaci na barbarskou zločinnou agresi předpotopního ruského impéria vůči Ukrajině. Ne vždy a všemi pochopená jako opakující se syndrom velmocenských ambicí neznajících své hranice, s arogancí vůči suverenitě svého okolí. U nás někdy uchopená v naruby veskrze převráceném, do vlastní ulity uzavřeném „vlastenectví“: ve videích na sociálních sítích – například i na dezinformačním webu nazvaném k mému zděšení riegrovským heslem „Nedejme se!“ – lze zahlédnout protiukrajinské demonstrace s umanutým odhodláním „nedat se“: repetovanými výkřiky „táhněte pryč!“, „Če-chy Če-chům!“…

Nedostatek, ba slabomyslnost v oblasti historické paměti, nejen naší, ale i té (středo/východo) evropské. Jestliže nás srpen 68 na dvacet let připravil o budoucnost, platí, že bychom si neměli nechat teď vzít minulost, už do jisté míry nazřenou a preventivně poučenou o její významy i falza, o námi rozpoznané slepé skvrny.

Pomník Jiřího Sozanského obětem sovětské invaze 21. srpna 1968 (a symbolicky i následné okupace, kdy počítání jejích obětí přesáhlo čtyři, možná se blíží i k pěti stovkám utracených životů) má napřesrok stát uprostřed prostranství mezi oběma budovami Národního muzea. V ideovém průsečíku pomyslné spojnice budovy rozhlasu, kde umíralo nejvíc lidí již první den okupace, s pomníkem svatého Václava, místem spojeným s obětí Jana Palacha. Stane se tak, doufejme, místem vícevrstevné paměti, nadaném silnými významy toho, co jsme prožili a co v sobě stále zpracováváme – i pro ty, kteří přijdou po nás.

foto Antonín Erich Nový

Nutíte nás nezapomínat… pod tímto titulem se během léta, až do 10. září, koná v pražské Leica Gallery výstava téměř třiceti fotografů v připomínce 55. výročí černého dne 21. srpna 1968, ve kterém vojska pěti států Varšavské smlouvy, vedených brežněvovským Sovětským svazem s těžkou vojenskou technikou, včetně tanků vtrhla v noci do Československa.     

Úvodní fotografií, jejíž originál nám laskavě poskytl k publikování její autor, pan Antonín Erich Nový, dlouholetý a oceňovaný přítel našich publikačních a vydavatelských aktivit předcházejících Knihovnu Petra Pitharta, zástupně vzpomínáme dalších, dnes většinou nežijících fotografů a fotografek, kteří jsou svými fotografiemi, spolu s fotografiemi A. E. Nového, na výstavě zastoupeni.     

Autory těchto, de facto historických fotografií – záslužně posháněných fotografkou a kurátorkou výstavy Danou Kyndrovou, v roce 68 třináctiletou -, z nichž mnozí rovněž byli nejednou našimi někdejšími spolupracovníky, jsou: Gustav Aulehla, Jan Bartůšek, Jaromír Čejka (redakční fotograf naší Přítomnosti, ✞ v dubnu 2023), Jovan Dezort, Bohumil Dobrovolský, Jiří Egert, Jiří Egert, Josef Hník, Dagmar Hochová (viz zpětně poznámka v červencové Kronice KPP), Miroslav Hucek, Bedřich Kocek, Miroslav Kohl, Valter Kramer, Libuše Kyndrová (maminka paní kurátorky), Vladimír Lammer, Miroslav Martinovský, Miloň Novotný, Josef Ráž, Jan Reich, Jiří Stivín, Daniela Sýkorová, Oldřich Škácha, Václav Toužimský, Pavel Vácha, Jiří Všetečka, neznámý autor ze sbírky Aleny Šourkové…     

Ve výběru přibližujeme jejich fotografie v rough mini-fotoreportáži z výstavy. “Naživo”, bez světelných reflexů zasklení, provede 22. srpna v 17 h – informovala předběžně Galerie Leica – v komentované prohlídce sama kurátorka.     

Od Jefima Fištejna jsme získali text, jimiž výstavu na vernisáži osobně uvedl, s poukazem na vyšší smysl události 21. srpna 1968 i událostí tzv. pražského jara, v nezbytných širších souvislostech s dnešní ruskou imperiální agresí proti Ukrajině. Jeho text Paměť proti smrti – zde.

fotoreportáž z výstavy Vojtěch Hrdlička

Včerejší večerní debatou Renaty Kalenské s Milanem Kňažkem a Andrzejem Jagodzińskim a také celotýdenními pracovními  skupinami mediální teorie a praxe (viz reportážní fota níže) pokračoval v Havlíčkově Brodě 19. ročník Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského

fota Jaroslav Loskot

Pátek 18. srpna
15.30 Politické podcasty – přímý přenos
Lucie Stuchlíková | Václav Dolejší, novináři, Seznam Zprávy, Vlevo dole, zpravodajský podcast roku 2023

19.00 Večer s Českým rozhlasem: Jak mluvit s politiky a na co se jich ptát? – přímý přenos
Martin Řezníček, moderátor, Česká televize | Terezie Tománková, moderátorka, Prima | moderuje Jan Pokorný, Český rozhlas

Dnešní odpolední a večerní debatou se 19. ročník Letní žurnalistické školy přechýlí do svého závěru. Příští týden přineseme zde přehled všech uskutečněných debat, s odkazy na jejich videozáznamy.

Knihovně Petra Pitharta bylo ctí na tomto významném projektu – regionálním, avšak s přesahem širším, ba mezinárodním – částečně spolupracovat. – S přáním zdaru společně vyhlížíme dvacátý, jubilejní ročník Školy. 

i o jejím nejvýchodnějším zeměpisném konci…

Několika fotografiemi připomínáme záznam včerejší podvečerní debaty, ve které před převahou mladším a nejmladším auditoriem předestřeli široce rozvětvené “evropské” téma jeho osvědčení zprostředkovatelé – “novinářsky” Kateřina Šafaříková, dostatečně známá svými “eurounijně” tematizovanými texty v Respektu či Hospodářských novinách, mediálně rovněž Vladimír Votápek, na základě svého někdejšího diplomatického působení v Rusku, ve svých televizních a rozhlasových politicko analytických rozborech situace na nejvýchodnějším konci Evropy:

fota Jaroslav Loskot

Dnešní debatní podvečer, připravený ve spolupráci Letní školy s Deníkem N, moderovaný novinářkou Renatou Kalenskou, se nevzdálí od středoevropského regionu; tématu umělé inteligence, souvisejícím s novinářskou praxí, jak se i o AI uvažuje v několika pracovních skupinách letní žurnalistické školy, se věnuje odpolední program. Obojí debaty prezentujeme v přímých přenosech a následně v jejich záznamech.

Čtvrtek 17. srpna
15.30 AI v novinařině – ohrožuje, nebo pomáhá? – přímý přenos
Filip Rožánek, novinář, mediální analytik

19.00 Večer s Deníkem N: Česko – Slovensko – Polsko – shody a rozdíly – přímý přenos
Milan Kňažko, herec a politik, Slovensko | Andrzej Jagodziński, bohemista a novinář, Polsko | moderuje Renata Kalenská, novinářka, Deník N

Úterý 15. srpna
15.30 Interview – jak a proč se ptát? – přímý přenos
(Barbora Kroužková, moderátorka, Česká televize | Čestmír Strakatý, moderátor, influencer, ProstorX)
19.00 Dokáže střední Evropa znovu věřit faktům? – přímý přenos
(Pavel Havlíček, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky | Matej Kandrík, výkonný ředitel, ADAPT Institute | moderuje Nikoleta Nemečkayová, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky)

Prostřednictvím přímých přenosů a jejich záznamů se lze letní školy účastnit i v dalších dnech jejího trvání, do 17. srpna – zde  https://www.letnizurnalistickaskola.cz/program/

Pondělního zahájení 19. ročníku Letní žurnalistické školy (o jejích předchozích ročnících viz zpětné ohlédnutí zakladatele školy Milana Pilaře Havlíčkova škola v Havlíčkově městě – zde ), jejích odpoledních a podvečerních přednášek, se účastnila reprezentace Knihovny PP,  jednoho z letošních partnerů každoročního letního podniku v Havlíčkově Brodě, ve složení Pithart – Vít – Soural:

fota Jaroslav Loskot, Václav Macháček-Rieger

odshora: Petr Pithart v mezigeneračním setkání s influencerem Kovym; v publiku spolu se studenty zasedli též zleva Jana Pilařová, Milan Pilař, PP, Václav Macháček-Rieger; na pódiu vzhledem k třaskavému tématu očekávaná silná trojka: Sergej Medveděv, po jeho pravici Jaroslav Šimov, po levici Libor Dvořák; se S. Medveděvem, autorem mimořádné knihy Návrat ruského Leviathana domlouváme vydání jejího pokračování Válka vyrobená v Rusku v českém překladu 

Jak jsme předem ohlásili,14. srpna 2023 zahajuje v Havlíčkově Brodě 19. ročník letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, mezinárodní kurz pro studenty se zájmem o média, kulturu a historii střední Evropy… Knihovna Petra Pitharta navazuje spojení

Pondělí 14. srpna
15.30 Influenceři vs. zpravodajství – přímý přenos
(Kovy)

19.00 Budoucnost Ruska – přímý přenos
(Jaroslav Šimov, novinář, Radio Svobodná Evropa | Sergej Medveděv, spisovatel, Univerzita Karlova, | moderuje Libor Dvořák, novinář, Český rozhlas Plus)
Prostřednictvím přímého přenosu se lze letní školy účastnit i v dalších dnech jejího trvání, do 17. srpna – zde  https://www.letnizurnalistickaskola.cz/program/

…a „spojenecky“ Letní žurnalistickou školu zdravíme, též Pozdravem z Malče – zde.