Nutíte nás nezapomínat… pod tímto titulem se během léta, až do 10. září, koná v pražské Leica Gallery výstava téměř třiceti fotografů v připomínce 55. výročí černého dne 21. srpna 1968, ve kterém vojska pěti států Varšavské smlouvy, vedených brežněvovským Sovětským svazem s těžkou vojenskou technikou, včetně tanků vtrhla v noci do Československa.
Úvodní fotografií, jejíž originál nám laskavě poskytl k publikování její autor, pan Antonín Erich Nový, dlouholetý a oceňovaný přítel našich publikačních a vydavatelských aktivit předcházejících Knihovnu Petra Pitharta, zástupně vzpomínáme dalších, dnes většinou nežijících fotografů a fotografek, kteří jsou svými fotografiemi, spolu s fotografiemi A. E. Nového, na výstavě zastoupeni.
Autory těchto, de facto historických fotografií – záslužně posháněných fotografkou a kurátorkou výstavy Danou Kyndrovou, v roce 68 třináctiletou -, z nichž mnozí rovněž byli nejednou našimi někdejšími spolupracovníky, jsou: Gustav Aulehla, Jan Bartůšek, Jaromír Čejka (redakční fotograf naší Přítomnosti, ✞ v dubnu 2023), Jovan Dezort, Bohumil Dobrovolský, Jiří Egert, Jiří Egert, Josef Hník, Dagmar Hochová (viz zpětně poznámka v červencové Kronice KPP), Miroslav Hucek, Bedřich Kocek, Miroslav Kohl, Valter Kramer, Libuše Kyndrová (maminka paní kurátorky), Vladimír Lammer, Miroslav Martinovský, Miloň Novotný, Josef Ráž, Jan Reich, Jiří Stivín, Daniela Sýkorová, Oldřich Škácha, Václav Toužimský, Pavel Vácha, Jiří Všetečka, neznámý autor ze sbírky Aleny Šourkové…
Ve výběru přibližujeme jejich fotografie v rough mini-fotoreportáži z výstavy. “Naživo”, bez světelných reflexů zasklení, provede 22. srpna v 17 h – informovala předběžně Galerie Leica – v komentované prohlídce sama kurátorka.
Od Jefima Fištejna jsme získali text, jimiž výstavu na vernisáži osobně uvedl, s poukazem na vyšší smysl události 21. srpna 1968 i událostí tzv. pražského jara, v nezbytných širších souvislostech s dnešní ruskou imperiální agresí proti Ukrajině. Jeho text Paměť proti smrti – zde.
Včerejší večerní debatou Renaty Kalenské s Milanem Kňažkem a Andrzejem Jagodzińskim a také celotýdenními pracovními skupinami mediální teorie a praxe (viz reportážní fota níže) pokračoval v Havlíčkově Brodě 19. ročník Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského
fota Jaroslav Loskot
Pátek 18. srpna 15.30 Politické podcasty – přímý přenos Lucie Stuchlíková | Václav Dolejší, novináři, Seznam Zprávy, Vlevo dole, zpravodajský podcast roku 2023
19.00 Večer s Českým rozhlasem: Jak mluvit s politiky a na co se jich ptát? – přímý přenos Martin Řezníček, moderátor, Česká televize | Terezie Tománková, moderátorka, Prima | moderuje Jan Pokorný, Český rozhlas
Dnešní odpolední a večerní debatou se 19. ročník Letní žurnalistické školy přechýlí do svého závěru. Příští týden přineseme zde přehled všech uskutečněných debat, s odkazy na jejich videozáznamy.
Knihovně Petra Pitharta bylo ctí na tomto významném projektu – regionálním, avšak s přesahem širším, ba mezinárodním – částečně spolupracovat. – S přáním zdaru společně vyhlížíme dvacátý, jubilejní ročník Školy.
Několika fotografiemi připomínáme záznam včerejší podvečerní debaty, ve které před převahou mladším a nejmladším auditoriem předestřeli široce rozvětvené “evropské” téma jeho osvědčení zprostředkovatelé – “novinářsky” Kateřina Šafaříková, dostatečně známá svými “eurounijně” tematizovanými texty v Respektu či Hospodářských novinách, mediálně rovněž Vladimír Votápek, na základě svého někdejšího diplomatického působení v Rusku, ve svých televizních a rozhlasových politicko analytických rozborech situace na nejvýchodnějším konci Evropy:
fota Jaroslav Loskot
Dnešní debatní podvečer, připravený ve spolupráci Letní školy s Deníkem N, moderovaný novinářkou Renatou Kalenskou, se nevzdálí od středoevropského regionu; tématu umělé inteligence, souvisejícím s novinářskou praxí, jak se i o AI uvažuje v několika pracovních skupinách letní žurnalistické školy, se věnuje odpolední program. Obojí debaty prezentujeme v přímých přenosech a následně v jejich záznamech.
Čtvrtek 17. srpna 15.30 AI v novinařině – ohrožuje, nebo pomáhá? – přímý přenos Filip Rožánek, novinář, mediální analytik
19.00 Večer s Deníkem N: Česko – Slovensko – Polsko – shody a rozdíly – přímý přenos Milan Kňažko, herec a politik, Slovensko | Andrzej Jagodziński, bohemista a novinář, Polsko | moderuje Renata Kalenská, novinářka, Deník N
Úterý 15. srpna 15.30 Interview – jak a proč se ptát? – přímý přenos (Barbora Kroužková, moderátorka, Česká televize | Čestmír Strakatý, moderátor, influencer, ProstorX) 19.00 Dokáže střední Evropa znovu věřit faktům? – přímý přenos (Pavel Havlíček, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky | Matej Kandrík, výkonný ředitel, ADAPT Institute | moderuje Nikoleta Nemečkayová, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky)
Pondělního zahájení 19. ročníku Letní žurnalistické školy (o jejích předchozích ročnících viz zpětné ohlédnutí zakladatele školy Milana Pilaře Havlíčkova škola v Havlíčkově městě – zde), jejích odpoledních a podvečerních přednášek, se účastnila reprezentace Knihovny PP, jednoho z letošních partnerů každoročního letního podniku v Havlíčkově Brodě, ve složení Pithart – Vít – Soural:
fota Jaroslav Loskot, Václav Macháček-Rieger
odshora: Petr Pithart v mezigeneračnímsetkání s influencerem Kovym; v publiku spolu se studenty zasedli též zleva Jana Pilařová, Milan Pilař, PP, Václav Macháček-Rieger; na pódiu vzhledem k třaskavému tématu očekávaná silná trojka: Sergej Medveděv, po jeho pravici Jaroslav Šimov, po levici Libor Dvořák; se S. Medveděvem, autorem mimořádné knihy Návrat ruského Leviathana domlouváme vydání jejího pokračování Válka vyrobená v Rusku v českém překladu
Jak jsme předem ohlásili,14. srpna 2023 zahajuje v Havlíčkově Brodě 19. ročník letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, mezinárodní kurz pro studenty se zájmem o média, kulturu a historii střední Evropy… Knihovna Petra Pitharta navazuje spojení
Pondělí 14. srpna 15.30 Influenceři vs. zpravodajství – přímý přenos (Kovy)
19.00 Budoucnost Ruska – přímý přenos (Jaroslav Šimov, novinář, Radio Svobodná Evropa | Sergej Medveděv, spisovatel, Univerzita Karlova, | moderuje Libor Dvořák, novinář, Český rozhlas Plus) Prostřednictvím přímého přenosu se lze letní školy účastnit i v dalších dnech jejího trvání, do 17. srpna – zde https://www.letnizurnalistickaskola.cz/program/
V sobotu 3. června, v barokním refektáři staroměstského dominikánského kláštera, za hojné přítomnosti přátel i zájemců z řad čtenářů, uvítali jsme knihu Ivana Lefkovitse 1923 – první vydavatelský počin Knihovny Petra Pitharta, podporou Nadace Charty 77.
Přítomen byl a čerstvé výtisky podepisoval i šestaosmdesátiletý autor, profesí imunolog, vzdělanec staroevropského střihu, vážený člen Učené společnosti, jehož je kniha – historickofaktografická fikce či dokumentární román z dějepisu První republiky – beletristickou prvotinou. S přislíbenými recenzními ohlasy budeme tu seznamovat.
Obálka knihy na rubu kolážována z titulků z Lidových novin z roku 1923.
Donedávna téměř doma neznámému, křesťanskodemokraticky orientovanému historikovi Josefu Kalvodovi (1923–1999), rodákovi z Malče u Chotěboře, byla 12. a 13. května 2023 věnována konference – opět spíše intimní (první seminář uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů v r. 2009 se čtyřmi přednášejícími, další Knihovna kardinála Berana v r. 2012 s pěti účastníky). Tentokrát se Kalvoda kromě početněji navštívené konference dočkal také pamětní desky – naproti svému rodnému domu v Malči čp. 16, na zdi zámecké zahrady.
Z konference pod klenbami malečského zámku
Odhalování pamětní desky českoamerickému malečskému rodákovi (zleva V. Macháček-Rieger, P. Pithart)
Konference se konala v Chotěboři a v prostorách renovovaného zámku v Malči, jenž je v majetku dědiců Františka Ladislava Riegera: jeho pravnuk Václav Macháček-Rieger tu v horním patře zámku instaloval rozsáhlou expozici o životě a díle Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého, kteří oba v malečském zámku po dlouhá desetiletí žili a pracovali. Palacký tu napsal velkou část svých Dějin národu českého v Čechách a v Moravě.
Z Kalvodova rozsáhlého díla, publikovaného česky v prostředí exilu a anglicky na americké akademické půdě vyšly česky tři svazky Z bojů o zítřek (publicistika v exilu a po roce 1989 doma), dále Geneze Československa 1914 –1920 (v rozšířeném vydání v r. 2018); adáletituly, které za sebe mluví svými názvy a podtituly: Mnichovská zrada, nebo pražský krach?Nečasova mise a rozpad Československa v září 1938; Studená válka 1946–1989;a zatím první díl dvoudílné edice odborných i popularizačních textů k stěžejnímu titulu a tématu Kalvodova díla, Sovětizace Československa, příčiny a následky.
Život a dílo Kalvody-historika popsal už v r. 2002 rozsáhle Jan Cholínský, pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, v knize Poutník Josef Kalvoda, s podtitulem Život a dílo historika a ideologa protikomunistického odboje v exilu. Všechny Kalvodovy knihy vycházejí postupně v malém kladenském nakladatelství DÍLO, za kterým stojí právě editor Kalvodova úctyhodného díla, kladenský rodák Jan Cholínský. Dalo by se říci, že toto malé nakladatelství vzniklo proto, aby vydávalo především Kalvodovo dílo.
Ve Spojených státech byl profesor Kolumbijské univerzity Josef Kalvoda přijímám jako relevantní, seriózní historik. Přednášel na třech amerických univerzitách; kromě toho se ovšem projevoval i jako ohnivý polemik, hned v několika exilových periodikách.
Podrobil důkladné a podrobné kritické revizí především život a dílo Masaryka a Beneše, jejich zahraniční a domácí politiku. Mimo jiné to, jak oba myšlenkově i prakticky přispěli chtě-nechtě k sovětizaci Československa. Podobně jako všichni ti poúnoroví nekomunističtí politikové, kteří pro své strany přijali „národněfrontovní“ identitu.
Kalvoda si mohl svébytný náhled dovolit: měl dobrý přístup nejen k americkým, ale i anglickým, německým či rakouským archivům, v roce 1968 a po převratu 1989 také k archivům zdejším. Našel v nich zdá se i to, co většina exilových i tuzemských mainstreamových historiků nalézt neuměla nebo – v tiché shodě na tom, že císař je oděn do nejskvělejšího šatu – ani nechtěla hledat.
Historik, profesor politologie a historie Josef Kalvoda působil celý život jako novinář, publicista i jako etablovaný politický analytik – mimo všechny politické mainstreamy, jak v exilu, tak i doma v posledních třiceti letech. U nás se zatím až na výjimky přehlíží, jako by ani nebyl.
Odhadujeme, že tomu tak nějakou dobu bude i nadále. Bylo by třeba zamyslet se nad tím, jak vzniká a trvá fenomén mainstreamu. Zajisté tu působí institucionální aranžmá profesionálních historiků a jejich prestižní, mocenské, tedy kariérní a hmotné zájmy. Ale především tu vždycky panuje už jaksi předem tichá dohoda velké skupiny lidí, říkejme jim národ, o tom, které příběhy minulosti si budou jako národ vyprávět. A zároveň tichá shoda v tom, které příběhy si vyprávět prostě nebudou. Má to tak každý národ, nejen ten český, a je to svým způsobem pochopitelné. Žít je třeba pokud možno s dobrým, úlevným, totiž nenáročným svědomím. Podobnými sebezáchovnými dohodami jsou národy definovány výstižněji než čímkoli jiným.
Vždycky se ale dřív nebo později najdou tací, kteří se těmto dohodám vzepřou. Kazí hru na ubezpečující pravdu a na chlácholivé mýty. Co s tím? Nejlépe je stisknout zuby nebo zavinout pevněji mozkové závity a ty kazisvěty si důkladně přečíst. Národu to může pomoci překonávat se ctí i s prospěchem nadcházející krize. Takové, které obvykle přijdou, případně jsou už tady. Bez Kalvodů zůstávají nepoznány. A pak zpravidla nejsou překonávány – ani se ctí, ani s prospěchem. Masaryk řekl správně: demokracie je krize. Odvažuji se to dopovědět: je to překonávání krizí férovými prostředky.
Zůstává dojímavou shodou okolností, že se Josef Kalvoda na domácí scéně připomněl tentokrát konferencí uspořádanou právě v jeho rodišti. Sto padesát metrů od rodného domu.
Jako jeden z prvních vydavatelských počinů Knihovny Petra Pitharta vyjde koncem května 2023 v nakladatelství Kodudek historicko faktografická fikce Ivana Lefkovitse “1923” (cca 350 stran s barevnými ilustracemi). Kniha vynikajícím a velmi čtivým způsobem připomíná problematiku nově vzniklého státu Československého, především zavraždění ministra financí Aloise Rašína a velkolepý státní nákup sbírky moderního francouzského umění pro právě vznikající Národní galerii. Celá sbírka, čítající 37 tehdy zakoupených obrazů, je v knize dokumentována celostránkovými barevnými reprodukcemi v nejvyšší obrazové kvalitě. Kniha vychází s přispěním Nadace Charty 77 přesně ke stému výročí této významné kulturní události.
Autor knihy prof. dr. Ivan Lefkovits (*Prešov 1937) je jedním z posledních, kteří v útlém věku přežili věznění v nacistických koncentračních táborech. Po studiích v Praze, v době tehdejšího politického tání před pražským jarem 1968, byl na studijním pobytu v ústavu genetiky a biofyziky v Neapoli. Po okupaci republiky komunistickými vojsky zvolil emigraci. Ve Švýcarsku se stal členem prestižního imunologického výzkumného ústavu s třemi nositeli Nobelových cen. Když se chystal odejít ve svých osmdesáti letech do penze, sepsal objemnou, krásně vyvedenou knihu o dějinách svého výzkumného ústavu a pak konečně nadešel čas, aby se začal věnovat svému koníčku – dějinám První republiky.
