O historii a jejích souvislostech…

O historii a jejích (aktuálních) souvislostech, v trojím tematickém řezu, s 3 x třemi osobnostmi –  na Podzimní škole zaštítěné jménem a myšlenkovým odkazem Josefa Kalvody, exilového česko-amerického historika mimo hlavní proud; rodáka malečského, odkud je to jen malá chvíle do Chotěboře… 

Na obzoru se rýsující říjnová Podzimní škola JK se koná v dramaturgické návaznosti na nedávno skončenou Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě – v katastru širšího vysočinského kulturního regionu, ve významových přesazích do rozměru celonárodního.     Knihovna Petra Pitharta je v tomto smyslu vědomým partnerem chotěbořského, ale i malečských a havlíčkobrodských kulturně-osvětových projektů, jak si po celý tento rok mezi sebou říkáme… Viz mj. v Kronice srpnové setkání Na Malči.


Podzimní škola Josefa Kalvody 26.-28. října, den po dni…

A znovu (ještě!) “ještě k případu Fremr”

Je to docela nedávno, kdy jsme tu publikovali text Petra Pitharta Ještě k případu Fremr, připomeňte si: zde, pozastavující se mimo jiné nad “slepou solidaritou soudcovského stavu”, jak se projevila v tomto případě.
V této souvislosti obdrželi jsme v minulých dnech, v přátelském (“rozumějícím”) okruhu, přeposlaný mail od pisatele, jehož názory nebereme nikdy na lehkou váhu, ani nám blízkou a pravidelně čtenou jeho revui Babylon, na jejíž nové, čerstvě vyšlé číslo tímto rádi upozorňujeme:


Zdravím, 

Fremr, respektive reakce na něj ze strany justičního establishmentu, mě přiměl napsat něco k některým soudním kauzám z posledních let, včetně jejich srovnání s dobou před listopadem

Petr Placák


https://babylonrevue.cz/zvracena-justice-a-jeji-spolecnost/

Mnichovské memento

undefined

Od Mnichovské dohody z konce září 1938 a přijetí jejího “diktátu” československou vládou uplynulo 85 let. “Mnichov” žije dodnes jako pojem, jako “metafora” (Dagmar Vorliček, Universität Wien) v historiografii, v politických a sociálních vědách, stejně jako v historické esejistice, publicistice či povrchní žurnalistice, také v beletrii i ve filmech. A ovšem v propagandě, v jejích polopravdách a zjednodušených, překřikujících se sloganech. Mnichovský komplex (titul historického eseje Jana Tesaře – připomínáme s úctou k jeho letošním devadesátinám) spojuje tento fenomén s hluboce zakořeněnými národními mýty, jimiž je i tato historická událost obestřena, s autostereotypy, jimiž se česká společnost tradičně vnímá a posuzuje, svědčíce tak i o svých vlastnostech a slabostech.

Pod titulem “Mnichovské memento” k tomuto tématu a k výročí této události uspořádal Památník ticha již své 3. názorové fórum (po předchozích, věnovaných konferenci ve Wannsee z r. 1942 s programem “konečného řešení židovské otázky”, a válce na Ukrajině, rozpoutané Putinovým Ruskem v únoru 2022).

 V názorově členitém fóru promluvili Petr Pithart, právní historik Jan Kuklík, deníkový žurnalista Ondřej Houska, publicista a esejista Jan Urban, politoložka Dagmar Vorlíček, vojenský historik Eduard Stehlík, rozhlasová novinářka a esejistka Lída Rakušanová, své příspěvky poslali k přečtení diplomat Tomáš Kafka a profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš, do kontextu akcí Památníku ticha uvedl jeho ředitel Pavel Štingl.

Také z 3. názorového fóra pořídila záznam Česká televize, paralelně jej zprostředkovala ve svém internetovém vysílání, přístupném na: Názorové fórum Památníku ticha – iVysílání/česká televize, kde jsou archivně k dispozici i předchozí názorová fóra 1. a 2. – Auditivně je 3. názorové fórum aktuálně rovněž  k dispozici na zde na plus.rozhlas.cz.

Knihovna Petra Pitharta tímto zpřístupňuje text Pithartova referátu na 3. názorovém fóru Jak jsme bojovali a jak jsme nebojovali ve válkách 20. století – zde.

Píše Rudolf Chmel,

Píše Rudolf Chmel,

slovenský literární vědec, historik, slovakista a hungarista, vzdělanec-esejista, dlouholetou působností také na Karlově univerzitě přední osobnost středoevropského kulturního a politického myšlení… Ujímá se opakovaně Georga Sorose, ještě dodatečně ke všem dosavadním snahám (i našim) doporučit vyznamenání tohoto filantropa, podporovatele Středoevropské univerzity k letošnímu 28. říjnu – ač sám by košatě skvělý Rudo Chmel, spravedlivě vzato, měl by být na pražském Hradě spolu se Sorosem vyznamenán, přinejmenším za neutuchající péči o slovensko-české vztahy, v duchovní kultivaci terénu střední Evropy.     

Sorose ujímá se Rudo právě v lítém předvolebním boji na Slovensku, kdy jméno “Soros” zní na Ficových mítinzích víc než vykřičeně – “amerického Žida”, ktorý nás, Slovákov, chcel by korumpovať a rozvracať… Právě nasycený atmosférou předvolebního Slovenska píše Rudo Chmel: “Som sorosovec” (čtěte s námi zde). 

Mnichov 29. září 1938: Senát ČR 29. září 2023

קובץ:Senate of the Czech Republic Logo.svg – ויקיפדיה

29. září 1938 v Mnichově podepsali A. Hitler, B. Mussolini, N. Chamberlain a E. Daladier jako zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie dohodu o odstoupení rozsáhlého československého pohraničního území Německu; následujícího dne československá vláda mnichovský diktát přijala. – 29. září 2023, v témže zeleném salonku Kolovratského paláce, kde před 85 lety vláda generála Syrového dohodu z Mnichova akceptovala, otevřel předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil, za účasti velvyslanců Německa, Velké Británie a Francie, spolu s někdejšími senátními předsedy Přemyslem Sobotkou a Petrem Pithartem k výročí těchto událostí seminář, za účasti senátorů, historiků a také středoškolských studentů.

K tomu zpravodajství České televize Senát si připomněl mnichovskou dohodu. Její podpis nese zásadní odkaz pro současnost, uvedl Vystrčil a vystoupení Petra Pitharta na semináři, S Mnichovem za zády. A také před námi… – zde

a videozáznam Pithartova referátu: 

Ještě k případu “Fremr”

Neutichají, spíše dále přibývají hlasy komentující z té či oné strany nezvolení JUDr. Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu. Nikoli jen – kvitujeme – silná vyjádření ad personam R. F. či lamentace nad nekompetentností prezidentova poradního okolí, ale pokusy uvést tuto událost do širších vztahů a významových souvislostí… K námi již včasně uveřejněným poznámkám Petra Pitharta k “přenastavení” či přímo znejasnění procedurálního postupu při výběru kandidátů na funkci ústavního soudce /srov. Bílý táhne, a… (trivializace výběru ústavních soudců) – zde/ publikujeme -“natěsno k tématu”- Pithartem aktualizačně rozšířený memoárový text z připravované knihy Léta, místa – Hlasovali nohama na stole: proti všem”! – zde.

Živá (a “prorocká”) slova (jedno z 55. výročí tohoto roku)

Na hlavní vysílací stanici Praha někdejšího Československého rozhlasu se v nedělních a svátečních dopoledních, jakoby v sekulárním napodobení nedělních kázání v kostele, vysílal pořad Živá slova – pravidelný “příhovor do duše”. V běžně tehdy dvojjazyčně užívané slovenštině srozumitelný jako príhovor, kde značí krátký sváteční projev. Začínal s tímto pořadem v rozhlasovém dávnověku v 50. letech minulého století vždy svátečně-obrozenecky naladěný ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý.     

Od té doby, v proměněné dramaturgii a ve střídavé skladbě přizvaných “príhovorců” usedl 9. května roku 1968 v hlavní budově Čs. rozhlasu na pražské Vinohradské třídě, aby přednesl svá živá slova, k mikrofonu tehdy již známý redaktor Literárních listů (tj. obnovených Literárních novin po jejich zákazu v minulém roce) Petr Pithart.       

Pořad Živá slova měl být toho dne laděn k třiadvacátému výročí tzv. pražského povstání, zahájeném 5. května 1945 ve 12 hodin 33 minut voláním “Voláme všechny Čechy”, na pomoc v boji o rozhlas obsazovaný jednotkami SS…  

foto Vojtěch Hrdlička

“Nevím, co mě to napadlo,” vzpomíná PP po letech (naposled nedávno, 21. srpna 2023, s Jakubem Železným v TV vzpomínkovém pořadu na rampě Národního muzea), “ale pohrál jsem si v tom proslovu s představou sovětských tanků v Praze, nejen těch tzv. osvoboditelských v květnu 1945, nedejbůh takových, jaké by mohly vpadnout do země na potlačení tehdejšího “pražského jara”: neboť měli jsme při tehdejších vojenských cvičeních Varšavské smlouvy poblíž čs. hranic takovou neurčitou, zaplašovanou obavu v hlavách neustále. Mně se s někdejším bojem o budovu rozhlasu, už od té doby zvláštní “místo paměti”, kde jsem teď seděl a pronášel svá “živá slova”, spojila v hlavě v jedinou asociaci… aniž mě v tu chvíli došlo, že by mohla představa sovětských tanků u rozhlasu znít prorocky…”       

Přinejmenším varovně, bez Pithartova přičinění, promluvila ta Živá slova v květnu 1968 k zahraničním zpravodajům – zjistil v rámci své ročníkové práce, v dosud nepublikovaném textu, původně psaném Petru Pithartovi k 80. narozeninám, studující Fakulty sociálních věd UK Theodor Spitzer: The New York Times o Petru Pithartovi v pražském jaru – zde.

Invaze 68: příběh dvou patnáctiletých

Pokračujeme v “čtení” pamětní desky, jak se otevírá z pomníku věnovaného jeho autorem Jiřím Sozanským obětem sovětské invaze v srpnu 1968. Těm, kdo procházejí po chodníku poblíž podolské vodárny, mohla by utkvět dvě jména: Karel Parišek a Karel Novák. Oba patnáctiletí, využili v podvečer 24. srpna, při dosud kolabující tramvajové dopravě, nabídku Karla Šárky svézt se v jeho dodávce v cestě domů, do Braníka a odtud na Novodvorskou. Když auto projíždělo po nábřeží, za vyšehradským tunelem, poblíž podolské vodárny – dozvídáme se z šetření vojenských historiků Ivo Pejčocha a Prokopa Tomka, na základě tehdejšího hlášení Veřejné bezpečnosti -, začala kolem deváté bez příčiny pálit po Šárkově dodávce sovětská hlídka z lehkého kulometu.

Oba chlapci byli smrtelně zraněni, Karel Parišek s průstřelem hlavy, Karel Novák s průstřelem srdce. Řidičovi spadly z volantu prostřelené obě ruce, přičemž mu přispěchavší sovětská hlídka okamžitě odebrala všechny doklady, které přivolaným příslušníkům Veřejné bezpečnosti odmítla vydat – s tím, že auto na její výzvu nezastavilo. Oběma smrtelně raněným nevěnovali sovětští vojáci sebemenší pozornost, bez ochoty přivolat lékařskou pomoc. O to se pokusil s prostřelenýma rukama řidič Karel Šárka, z blízké restaurace nechal telefonicky přivolat lékaře, oběma chlapcům ale už nebylo pomoci.

všechna fota Vojtěch Hrdlička

Letní žurnalistická škola (summary)

Shrnutím naplněného programu odpoledních a podvečerních debat, s odkazy na jejich digitální záznamy k “dalšímu čtení”, se ohlížíme za nedávno skončeným 19. ročníkem Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě…


Pondělí 14. srpna
15.30 Influenceři vs. zpravodajství
(Kovy-Karel Kovář, youtuber, moderátor, kanály YouTube a jiné)
19.00 Budoucnost Ruska
(Jaroslav Šimov, historik, publicista, Radio Svobodná Evropa | Sergej Medveděv, politolog, publicista, autor knihy Návrat ruského Leviathana, guest professor Univerzita Karlova | moderuje Libor Dvořák, překladatel, Český rozhlas Plus)


Úterý 15. srpna
15.30 Interview – jak a proč se ptát?
(Barbora Kroužková, moderátorka, Česká televize | Čestmír Strakatý, moderátor, influencer, ProstorX)
19.00 Dokáže střední Evropa znovu věřit faktům?
(Pavel Havlíček, analytik, Asociace pro mezinárodní otázky | Matej Kandrík, výkonný ředitel, ADAPT Institute | moderuje Nikoleta Nemečkayová, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky)


Středa 16. srpna 
19.00 Předsednictví ČR – současnost a budoucnost Evropské unie 
(Eva Horelová, Zastoupení Evropské komise v ČR | Kateřina Šafaříková, Hospodářské noviny, Respekt, Aktuálně.cz | Ondřej Plevák, redaktor, Euractiv.cz | Vladimír Votápek, analytik, bývalý generální konzul v Petrohradu | moderuje Martin Jonáš, Česká televize)


Čtvrtek 17. srpna
15.30 AI v novinařině – ohrožuje, nebo pomáhá?
(Filip Rožánek, novinář, mediální analytik)
19.00 Večer s Deníkem N: Česko – Slovensko – Polsko – shody a rozdíly
(Milan Kňažko, herec a politik, Slovensko | Andrzej Jagodziński, bohemista, překladatel, publicista, Polsko | moderuje Renata Kalenská, novinářka, Deník N)


Pátek 18. srpna
15.30 Politické podcasty
(Lucie Stuchlíková, Václav Dolejší, novináři, Seznam Zprávy, Vlevo dole, zpravodajský podcast roku 2023)
19.00 Večer s ČRo: Jak mluvit s politiky, na co se jich ptát? 
(Martin Řezníček, moderátor, Česká televize | Terezie Tománková, moderátorka, TV Prima | moderuje Jan Pokorný, Český rozhlas)


…a vyvěšujeme velké tablo “besedníků” přišlých do Havlíčkova Brodu na letošní Letní žurnalistické školu, na fotografiích Jaroslava Loskota:

Kovy
 zleva J. Šimov, S. Medveděv, L. Dvořák
S. Medveděv
J. Šimov
L. Dvořák
B. Kroužková, Č. Strakatý
N. Nemečkayová
P. Havlíček
M. Kandrík, vlevo Nemečkayová

zleva V. Votápek, E. Horelová, M. Jonáš, K. Šafaříková, O. Plevák
M. Jonáš, K. Šafaříková
E. Horelová
K. Šafaříková
V. Votápek
F. Rožánek
zleva A. Jagodziński, R. Kalenská, M. Kňažko
A. Jagodziński
M. Kňažko
L. Stuchlíková
V. Dolejší, L. Stuchlíková
T. Tománková
V. Dolejší
M. Řezníček
J. Pokorný

Jména vzpomínaná

Na pamětní desce, která se otevírá z hmotného tělesa čerstvě odhaleného skulpturálního pomníku, který jeho autor Jiří Sozanský věnoval obětem sovětské invaze roku 1968, shledal Václav Macháček-Rieger (jak jsme před týdnem uveřejnili v jeho pokloně odhalenému pomníku) jméno –  Luďka Hájka. Jméno Václavova někdejšího spolužáka, od první do čtvrté třídy základní školy: bylo to, vzpomíná Václav, v podolské ulici Na Pekařce, oba pak, Luděk i Vašek, od pětky chodili zas do stejné školy, v ulici dobově pojmenované na Jeremenkovu…

Také Olga, manželka Jiřího Sozanského se na Luďka Hájka rozpomíná ze základky, a také ze stejné, do jaké chodili Luděk a Vašek… Na to i na jiné, související, vzpomíná Olga Sozanská ve své připravované knize, s pracovním názvem shodným s výstavou symbolizovanou pomníkem Jiřího Sozanského: Invaze 68. Kniha, ze které se svolením autorky  uveřejňujeme ukázku, nechává vynořovat ze zapomnění i další jména, která na pamětní desce pomníku čteme…O příbězích,  které jsou za nimi zde: Příběh Luďka Hájka  L.P., M.V., J.F.

horní a dolní foto Vojtěch Hrdlička